Ze společenského hlediska nahlížíme na současnou éru jako na postindustriální. Hlavním cílem již pro mnohé není hmotné zabezpečení, ale zvýšení kvality života. Ekonomická transformace se projevuje odklonem od výroby ke službám. Navíc jsme došli k jistému uvolnění společenských názorů, konstruktů a neobhajitelných postojů (např. přístup k homosexuálům, duševním onemocněním).

Můžeme tedy konstatovat, že je společnost otevřenější než dříve a že „duševní pohoda“ (well-being) je jedno z předních témat většinové západní společnosti.

Etický aspekt

Kontext současné doby a ekologické situace ukazuje, že je možné, že pokud zásadně nezměníme svůj přístup k životu na Zemi, ekologická krize nás tvrdě zasáhne. Otázkou je, kde by taková změna v přístupu měla začít. Já se domnívám, že u posílení základních životních proměnných každého individuálního jedince, na které se začalo zapomínat, jako jsou etika, morálka a hodnoty jako takové.

„To, co nazýváme z řečtiny přejatým slovem etika nebo jiným z latiny převzatým morálka, obstojí zcela obecně ve správném lidském chování. Musí nás zaměstnávat nejen naše vlastní blaho, nýbrž i blaho ostatních, stejně jako blaho lidské společnosti. Prvního pokroku ve vývoji etiky bude dosaženo, rozšíří-li se kruh solidarity s ostatními lidmi.” Albert Schweitzer také píše o tom, že nejde jen o úctu k sobě a druhým, ale všem živým tvorům a životu jako takovému. V jeho díle z roku 1962 najdeme i polemiku nad nukleárními zbraněmi jakožto naprosto nepřijatelným nehumánním fenoménem. Shodou okolností, v letošním roce (o víc jak padesát let později) získala Nobelovu cenu za mír kampaň organizace lobující právě proti nukleárním zbraním.

Zabývat se blahem ostatních je těžké, pakliže my sami v blahu nejsme. O tom svědčí narůstající počet lidí s problémy psychického charakteru. Nedostatek tradičních efektivních léčebných postupů nám však neumožňuje s alarmující situací na poli duševního zdraví něco dělat.

Spirituální aspekt

Náboženství, medicína a lékařská péče byly v naší historii propojené oblasti lidského bytí. Vždyť první hospicy a nemocnice bývaly vystavěny v rámci či v blízkosti kostelů/klášterů. Dnes již tomu tak zdaleka není. Avšak množí se výzkumy zaměřené na propojení těchto tří oblastí přímo se dotýkajících zdraví „duše i těla“.

Koening od sebe významně rozlišuje náboženství (možno také nazvat religiozitou) a spiritualitu. Náboženství označuje za konstrukt, organizovaný systém, který zahrnuje víru, úkony a rituály, které se týkají transcendentna, jež v tomto případě reprezentuje Bůh, Alláh, Buddha, Tao či další uctívání jednotlivých náboženských směrů. Náboženství pomáhá lidem přiblížit se transcendentnu a nastavuje jistá pravidla, která by měli následovat ve vztahu jeden k druhému.

Spiritualita má s náboženstvím mnoho společného. Dle Koeninga je však oddělená od všech jiných aspektů bytí, jako jsou humanismus, hodnoty, morálka i mentální zdraví, a to právě přístupem k posvátnému, k transcendentnu, které je v tomto případě vně i uvnitř každého jedince.

Psychedelika mohou (však nemusí) indukovat transcendentální zkušenosti. Jsou pouze nástrojem. Vše se odvíjí od nastavení prostředí a situace (set a setting), ve kterém je látka užita.

Nedávný výzkum DMT, jednoho z nejsilnějších doposud známých psychedelik, ukazuje, že zážitky vyvolané užitím této látky se podobají zážitkům blízké smrti, které reportují přeživší. Zajímavé jsou i výzkumy, které poukazují na potenciál psychedelické zkušenosti pro paliativní péči, kdy se terminálně nemocní pacienti dokážou lépe vyrovnat se smrtí. Snad bychom mohli v tomto bodě polemizovat nad tím, jak daleko je transcendentní zkušenost od smrti, a zda pak psychedelická zkušenost není možným přiblížením se k zážitku smrti. V knize Nebe a Peklo usuzuje Aldoux Huxley o psychedelické zkušenosti jako o přípravě na smrt. Na toto konto vyšla na Harvardu celá kniha Psychedelická zkušenost – příručka na podkladě Tibetské knihy mrtvých, která dokázala propojit jednotlivá barda (fáze smrti) s různými intencemi psychedelické zkušenosti. V Tibetské knize mrtvých se píše, že po fyzické smrti je vědomí přesunuto do jednoho ze třech posmrtných bard (úrovní smrti), které odpovídá prozření jedince. Ti, jež nezkrotili svoje ego a nebyli schopni odpoutat se od lpění na pozemskosti, dostanou se pouze do barda nižšího. Naopak ti, jež dospějí během života k poznání nesmrtelnosti vědomí a jsou schopni se od svého ega odpoutat, mají pak možnost dosáhnout vysvobození ze samsary – opakujícího se koloběhu smrti a zrození. Pakliže si dovolíme podívat se na psychedelickou zkušenost z tohoto hlediska, mohli bychom polemizovat nad tím, zda nám psychedelická zkušenost opravdu nedává možnost nahlédnout do nitra, očistit se od pozemských strastí a připravit se tak na moment odchodu z fyzického světa.

Ekologický aspekt

Výzkumy Griffithse, Tylše a stovky dalších poukazují na „vedlejší efekt“ psychedelik, který se dotýká zesílení propojení se sebou, s druhými a se zemí. Prožitky jednoty pak otevírají otázku, zda jsme opravdu všichni na energetické úrovni „jedno“. Dokonce i kvantová fyzika nabízí poznatky, které tuto teorii nevyvrací.

Zdá se, vzhledem k ekologické situaci, v jaké se v současnosti nacházíme, že mnoho obyvatel planety ztratilo spojení s přírodou, a tak je upadající stav planety nezajímá. Přihlédneme-li však k teorii, že jsme všichni z té stejné fotonové energie, neznamenalo by to, že nějaká naše „část“ upadá? Je možné, že se celkový stav planety odráží na well-beingu jejích obyvatel? A jak se cítíte Vy?

Zařazení psychedelických látek mezi nebezpečné drogy přerušilo na desítky let tehdejší vědecký výzkum. Potenciál psychedelik však k zapomenutí nedošel, a tak se nyní nacházíme v době, kdy se přístup ke studnici poznání opět otevírá.

Psychedelická zkušenost (při adekvátním podání, vedení, dávkování) zasahuje a má sílu změnit prožívání a vnímání člověka ve všech zmíněných (i dalších) oblastech jeho života. Poslední století graduje v orientaci na individualismus, produkci a spotřebu, avšak blahobytu většiny nedostála. Ani psychedelické látky nejsou pro každého. Nemůžeme předpokládat, že by mohly být zázračnou spásou pro všechny. Avšak zdá se, že pro některé, snad bych si i troufla říci, že pro mnohé, mohou být tou cestou, která jim pomůže pohlédnout na život z jiné perspektivy a třeba i nakonec dojít ke zdravému, uvědomělému a šťastnému bytí, prožívání i spolužití.

Foto: Autor: Filip Aura (filipaura.tumblr.com)