Rajčata, která běžně rostou v českých zahrádkách, nebo je kupujeme v supermarketech, nikomu jistě nemusím dlouze představovat – přesto se o to pokusím. Třeba si tu najdete něco, co jste o této známé zelenině dosud nevěděli, ať už z její historie, o jejím pěstování, nebo o jejích léčebných účincích.

Rajče jedlé je bylina z čeledi lilkovitých. Na rozdíl od některých jiných zástupců této čeledi (brambor, blín, rulík) neobsahují jeho plody jedovaté alkaloidy (pouze malé množství solaninu v nezralém stavu), nemá ani psychotropní účinky jako tabák nebo durman ze stejné čeledi.

I když jsme zvyklí řadit rajče mezi zeleninu, botanicky jde spíše o ovoce. To potvrdilo i usnesení Evropského parlamentu z roku 2011. V USA soud o řazení rajčat mezi ovoce rozhodl už v roce 1893. Tehdejší spor vedli obchodníci, kteří se chtěli vyhnout placení cla za zeleninu.

Další zajímavostí je fakt, že rajče je víceletá rostlina. Jako jednoletka se pěstuje kvůli tomu, že není odolné proti mrazu. V českých podmínkách se musí předpěstovat, ven se vysazuje až po „zmrzlých“, tedy v polovině května. Plodit může dlouho do podzimu, někdy až do listopadu.

Rajčata mohou trpět množstvím chorob, hlavně virových a houbových. Kvůli nebezpečí přenosu plísně bramborové se doporučuje pěstovat rajčata v dostatečné vzdálenosti od těchto příbuzných. Špatně snášejí vlhké počasí, naopak jim dělá dobře blízkost česneku, případně i postřik česnekovým výluhem.

Pravlastí rajčat je západ Jižní Ameriky, tedy andská údolí. V jazyce Aztéků se nazývala „tomatl“. Plody i jméno převzali španělští dobyvatelé, kteří rajče na začátku 16. století přivezli do Evropy, nejdříve jako okrasnou, údajně jedovatou rostlinu.

Italský botanik Mattioli ji považoval za odrůdu lilku, a tak plody uvařil a snědl. Díky jejich lahodné chuti pojmenoval rajče „pomi d’oro“, zlaté jablko. Z toho vzniklo české „rajské jablko“, zkráceně „rajče“.

Ve stejné době jako do Evropy přivezli Španělé a Portugalci rajčata také do svých kolonií v jihovýchodní Asii, kde se rychle stala součástí místní kuchyně. I dnes patří tyto oblasti k největším pěstitelům rajčat – ze 170 milionů tun jich 53 vyprodukuje Čína a 19 Indie. Evropská Itálie je se svými šesti miliony tun až na sedmém místě. Pro srovnání: v Česku se ročně sklidí 15 000 tun rajčat.

V Evropě ovšem rajčata na to, aby se stala oblíbenou potravinou, čekala déle, až do konce 18. století. První recept na italské těstoviny s rajčatovou omáčkou – neapolské špagety – pochází z roku 1839. Poté už jejich sláva stoupala rychlým tempem. Dnes se bez nich italská kuchyně neobejde a figurují i v mnoha receptech dalších evropských národů.

Ve své původní podobě se rajčata podobala malým kuličkám – dnes se tato původní podoba pěstuje pod názvem „divoké rajče“. Barvu měla nejčastěji žlutou, někdy též červenou. Domorodí obyvatelé Jižní Ameriky z nich ještě před začátkem našeho letopočtu začali šlechtit větší plody různé šťavnatosti, masitosti i barev. Dnes nemáme jen žlutá a červená, ale i zelená, černá, fialová a různě žíhaná rajčata, od malých kuliček divokých rajčat přes větší cherry až k téměř dvoukilovým plodům; od kulatých přes soudečkové až k hruštičkám.

Nejcennější látka, kterou rajčata obsahují, je lykopen, tetraterpen, patřící do skupiny karotenoidů – dodává tedy rajčatům jejich zbarvení. V rámci jedné studie se zjistilo, že u mužů, kteří konzumují dostatek lykopenu, se snižuje riziko rakoviny prostaty o 45 % a výskyt infarktů myokardu o 48 %. Stravě bohaté na lykopen se přičítá snížení rizika onemocnění rakovinou, působí proti kardiovaskulárním problémům, snižuje hladinu cholesterolu v krvi, podporuje imunitní systém a chrání před negativním vlivem UV záření.

V rajčatech lykopen vzniká během jejich přirozeného dozrávání (během zrání vyvolaného chemicky tedy mnohem méně či téměř vůbec). Tepelnou úpravou se neničí, naopak stoupá jeho vstřebatelnost organismem (poctivý kečup je tedy vysoce zdravá záležitost). Tu podporuje také přidání pár kapek oleje – karotenoidy jsou totiž rozpustné v tucích.

Mimo karotenoidů v rajčatech najdeme také vápník, železo, draslík, fosfor, chrom, selen, vitaminy A, B1, B2, B6, C a E, tryptamin, organické kyseliny, niacin, biotin a další látky. Posilují imunitu, díky obsahu silných antioxidantů zabraňují stárnutí buněk, působí proti zánětům (zvl. pokožky), mají ochlazující účinek. Rajčatovou šťávou se doporučuje potírat zánětlivá nebo popálená místa, ve výluhu z rajčatové natě si zkuste vykoupat unavené nohy – mělo by je to okamžitě osvěžit.

Že jsou rajčata velmi zdravá, tedy není výmysl starostlivých rodičů. Jezte je tak často, jak to jen jde, hlavně v horkých letních měsících, a to ve všech dostupných podobách – syrová i tepelně upravená. Pozor by si na ně měli dát pouze lidé trpící poruchou metabolismu se sklony ke dně a revmatismu.