Real 143 se v reálu jmenuje Tomáš a s jeho díly se setkáte hlavně na Karlovarsku, především pak na různých místech samotného lázeňského města. Brání se označení sprejer a považuje se spíše za „umělce pracujícího se spreji“. Přijde vám, že v tom není rozdíl? Z následujícího rozhovoru zjistíte, že je. Obrovský.

Jindřich: Ahoj, samozřejmě začnu otázkou na tvé začátky. Jak je to dlouho, co se spreji pracuješ?

Real 143: První piece jsem udělal, tuším, 2009. Předcházely tomu cca 2 roky skicování na papír. První kontakty se sprejem mě docela odradily. Navíc to je docela drahá záležitost. Tak jsem další 3 roky skicoval. Pak jsem si srovnal priority a pustil se do toho naplno, Shodou okolností jsem potkal svýho kamaráda, kterej už měl odmalováno spoustu obrazů sprejem a dost mě toho naučil.

Jindřich: Jak tvé začátky vypadaly – kde jsi tvořil a co jsi maloval?

Real 143: První barvy jsme koupili klasicky v Baumaxu. Ale žádný sprejování přes fasády a památky se nekonalo. Jelikož v tý době nebyla žádná volná plocha pro tvorbu, tak jsme malovali na mostní pilíře. Maloval jsem klasicky svojí přezdívku. Prostě písmena. To, co jsem kreslil na papír, jsem se pokoušel přenášet na zeď. A myslim, že to nebyla úplná katastrofa.

Jindřich: Sprejovat mostní pilíře asi taky nebude úplně legální… chytili tě někdy?

Real 143: Chytli…

Jindřich: Říkáš to celkem s klidem, takže žádné velké problémy?

Real 143: V podstatě jsme přesprejovali plochy, který byly už předtím posprejovaný. Přece jen pod tim mostem to nemůže tolik vadit.

Jindřich: To asi ne… Proč vůbec Real 143?                                                    

Real 143: Real to je moje přezdívka, kterou mám prakticky od začátku až do teď. Každej sprejer si vybírá většinou svoji přezdívku podle písmen, který se mu dobře píšou atd. což se týká i mě, ale pro mě to má význam i v tom, že to slovo má pro mě sílu. Já jsem totiž velkej snílek a to slovo real mi připomíná, že musim makat na tom, aby se to, o čem sním, stalo realitou… ono to pasuje i proto, že se snažim dělat fotorealistický malby (i když ne vždy)… A to 143 je soukromá věc, radši nebudu veřejně odtajňovat…

Jindřich: Jak se člověk stane „oficiálním sprejerem“ města, za něhož jsi byl označen v jednom z rozhovorů? Oslovili tě sami jeho zástupci, nebo jsi jim své služby nabídl sám?

Real 143: Já jsem nikdy nechtěl být vandal, chtěl jsem být spíš umělec. Ale museli jsme jezdit do okolních měst, kde měli pro graffiti legální plochy. Proto jsme si chtěli zařídit vlastní legální plochu. Vzali jsme to do vlastních rukou, vytipovali jsme si pár míst, který se nám zdály vhodný (podchody, stěny v nevzhlednym stavu a zároveň dostatečnou plochou a dostačujícím povrchem). Tyhle místa jsme nafotili, vyznačili na mapě a zanesli na MMKV. Na zkoušku jsme dostali podchod v Táborskě ulici. Ohlasy lidí byly natolik pozitivní, že nám město poskytlo naše další vytipované místa. Označení „Oficiální sprejer města“ mi přijde trošku úsměvný. Autoři tohoto statusu jsou podle mě media. Moje spolupráce s městem začíná i končí na poskytování ploch. Lidi si myslí, že mě město platí, ale veškerá tvorba jde z mých vlastních financí. Jsem vděčný, že můžu tvořit!

Jindřich: Takže město je s tebou ve spojení, jen co se týká ploch pro tvorbu?

Real 143: Přesně tak, jednáme spolu pouze o plochách, o nic víc tam nejde.

Jindřich: Myslíš si, že se do lázeňského města, jako jsou Vary, pomalované zdi hodí?

Real 143: Lázeňský je v podstatě jen malý centrum Varů. A podchod, který je na okraji lázeňskýho centra, má podmínku motivu Karlových Varů. V tomhle podchodě jsem namaloval Karla IV. s pozadím Mlýnské kolonády. Schválně jsem tu malbu vedl v decentním stylu s ohledem na to, aby to tam zapadlo. Což se podle mého názoru opravdu povedlo! 😀 A co se týká ostatních ploch ve Varech, který mám poskytnutý, tak v tom nevidim jedinej problém. Jak jsem již řekl, tak jsme vybírali plochy, který nebyly zrovna v kondici, takže jakákoli změna byla změna k lepšímu. Lidi chodí obdivovat tyhle výtvory a celkově je vnímají dost pozitivně. Setkávám se v podstatě jen s pozitivníma reakcema. Což neni důležitý pro moji tvorbu, ale účel to splnilo.

Jindřich: Jo, ten Karel IV. je fantastickej. Vnímáš nějak, že by tvé jméno v uměleckých kruzích stoupalo? Máš třeba nějaké nabídky a tak?

Real 143: Musim říct, že v uměleckých kruzích se moc nepohybuju. A ani moc umělců neznám. Já jsem si vytvořil takový vlastní odvětví. Občas by mě zajímal názor profi umělců a někdy jsem rád, že mě ten názor neovlivňuje.

Nabídky dostávám. Dost často mě oslovují firmy, soukromníci, lidé nebo společnosti, kterým se líbí moje tvorba a mají o ni zájem. Jedná se ať už o reklamu, výzdobu, design nebo nějaké jednorázové akce.

Jindřich: Viděl jsem nějaké tvé výtvory v bytech… takže občas nabídku přijmeš, nebo to je jen u známých?

Real 143: Jsou to spíš známí…

Jindřich: Z toho je mi jasný, že na obživu to asi nestačí… čím se živíš normálně?

Real 143: To nebudu prozrazovat :))

Jindřich: Ok… Tvoříš i nějak jinak a jinde?

Real 143: Začal jsem malovat i štětcem na plátna. Podle mě je naprostej základ umět malovat tužkou, což je i dost solidní trénink pro sprejování. Víceméně nemám problém s žádnou technikou malování. Pokud člověk rozumí pár zásadám a zákonitostem, tak namaluje cokoli čímkoli. Ale technika číslo 1 je pro mě sprej. Dost často maluju v jinejch městech. Z toho se začíná postupně stávat moje další vášeň. Mým cílem je hodně cestovat a v každym navštívenym větším městě namalovat svůj obraz!

Jindřich: Studoval jsi nějak výtvarné umění oficiálně?

Real 143: Ne. Ale kreslit si mě bavilo od malička. Pak mě to na nějakou dobu pustilo, chtěl jsem být spíš sportovec. Někdy jsem se za to skoro až styděl, že hezky maluju, hezky malujou přece holky… dítě prostě… s věkem přišlo i trošku rozumu, takže jsem rozvíjel svůj talent dál.Ale u sportu jsem zůstal i nadále, i když teď už jen rekreačně, abych se dostal k tomu umělectví.

Jindřich: Co pro tebe vůbec malování znamená?

Real 143: Pro mě to není jen vyjádření se…někdy tím vyšlu nějakou zprávu, co mi leží na srdci nebo tak… ale já jsem přes to začal objevovat krásu světa. Obdivuju sebemenší detaily. Učím se určitý zákonitosti, ať už z optiky, fyziky, matiky atd… a to co se naučím pozorováním, to se snažím aplikovat na ty moje malby… vnímám světla, odrazy, různý odlesky, materiály, prostupnosti světla… jak mají dopadat stíny…

Jindřich: Necháváš se inspirovat nějakými jinými streetartisty, umělci nebo malíři, nebo je všechno tvoje vidění světa?

Real 143: Mám plno streetartistů a líbí se mi jejich tvorba. Učím se od nich, nechávám se jejich dílama inspirovat. Je to i moje motivace, snažit se je překonávat. Dokážu se díky nim vyvíjet mnohem rychleji, než kdybych měl všechno zkoušet sám. Takhle si dokážu vytřídit pár věcí, který mi padnou do oka a který ne. Snažím se o originalitu. Někdy mě jejich nápad postrčí vymyslet si svůj vlastní… Pro mají vlastní inspiraci dost využívám chůzi… při ní mě dost často napadají ty nejlepší nápady, který si zapisuju.

Jindřich: Které své dílo máš nejraději a kterého si ceníš nejvíc?

Real 149: Tak na to se těžko odpovídá, protože každý mám nejradši v jiným smyslu… ten Karel IV. u povodí je asi můj cennej kousek…

Jindřich: Jak vůbec reagujou lidi, když jdou kolem tebe při práci? Nevolají policajty?

                                                         

Real 143: Tohle má dvě fáze…

 

Jindřich: Povídej 🙂

Real 143: Když přijdu, začnu načrtávat a je tam na začátku jen čmáranice, tak nereagujou nejlíp, jsou plný předsudků… a když se vrací a já už mám víceméně hotovo, tak místo policajtů by si mě radši zavolali domů, abych jim vymaloval byt… 😀 Ten sprej prostě v lidech nebudí důvěru… za to může špatná pověst kvůli tomu, co vzniká po nocích na ulici a podobně.

Jindřich: No, když si někdo nechá udělat na baráku novou fasádu za x desítek tisíc, asi ho moc nepotěší, když se na ní někdo hned první noc vyřádí… nehledě na to, že většina tagů je i dost ošklivých… prostě jen černá čára bez jakýhokoli významu…

Real 143: To bezpochyby…

Jindřich: Máš vůbec čas ještě na jiné koníčky?

Real 143: Mojí velkou zálibou je posilovna a cvičení vlastní vahou. Trénink si neodpustim ani po celodenní práci, ten čas si prostě najdu vždy, je to otázkou priorit. A momentálně se vracím přibližně po 8 letech k rybolovu. To mám jako odpočinkovou a uklidňující aktivitu 🙂

Jindřich: Jaký máš nej úlovek? A nechci žádný „tááááááákovýho“ kapra…

Real 143: Já jsem nikdy po trofejních rybách nešel. Jsem spíš pro aktivní lov menších ryb, než čekat celý dny na tu trofej. Ale největší byl asi kapr něco málo přes 60 cm, nepamatuju si přesně. Nebo jsi úlovkem myslel nějakou holku z baru? 😀

Jindřich: To probereme asi jindy… 🙂 Rybáři mívají blízko k přírodě, stejně jako ROOTS. Co ty? Ke své tvorbě potřebuješ spíš beton…

Real 143: Takhle, já miluju přírodu. Ale jsem spíš betonovej typ. Odchovanej panelákem, takže mám hlubokej vztah k tomu… 😉

Jindřich: A poslední trojice otázek – na jedné z fotek, na kterých maluješ, máš sluchátka, tak jen pro zajímavost – jakou při malování posloucháš hudbu?

Real 143: Rap nebo rock, hardrock, numetal..

Jindřich: Oblíbená barva?

Real 143: Modrá, lehce do tyrkysová… Odstín Aqua 🙂

Jindřich: Nějaký vzkaz pro čtenáře ROOTS, případně pro začínající umělce?,

Real 143: Chtěl bych jim vzkázat, aby využili čas beztarostnýho života k rozvíjení svého talentu a případně z něj udělali svou obživu. Není nad to dělat práci, která člověka baví… pak je život hrou.