Santalovník bílý (Santalum album)

295
Santalové dřevo

Sedíte v čajovně – nebo ve svatyni, a vzduch je provoněný opojnou, dřevitě sladkou vůní, která navozuje pocit uvolnění a povznáší duši. S největší pravděpodobností právě teď vnímáte vůni santalu, která se k očistě míst a k navození spojení s duchovní realitou používá už po tisíciletí.

Tato vůně pochází ze dřeva poloparazitického stromu santalovníku (nebo zkráceně santalu) bílého. Jeho domovem je jižní Asie, Polynésie, Sumatra, Jáva, Borneo a Indie. Parazituje na kořenových systémech jiných rostlin, zvlášť některých druhů bambusu. V tom je velmi podobný svému blízkému příbuznému, kterým je naše známé jmelí.

Jde o malý až středně vysoký, vždyzelený tropický strom – dorůstá výšky 4 až 9 metrů. Jeho listy jsou vstřícné, řapíkaté, vejčitě kopinaté, celokrajné, květy čtyřčetné, načervenalé, uspořádané do úžlabních lat, složených z vidlanů. Plodem je drobná peckovice. Plody nejsou pro lidi jedlé, ale pochutnají si na nich ptáci, kteří tak roznášejí semena na nová místa.

Santalovník roste pomalu, jeho dřevo je tvrdé, těžké, světle žluté s jemnými vlákny. To, co v něm voní, je silice s obsahem seskviterpenů, které obsahují hlavně α- a β-santalol. Plně se rozvíjí až kolem třiceti let věku stromu. Sušením se typická santalové vůně ještě zesiluje. Ze santalovníku bílého pochází tzv. bílé santalové dřevo. Existuje ještě „červené santalové dřevo“, které pochází z křídloku santalového (santalovec, Pterocarpus santalinum), což je vysoký strom z čeledi bobovitých, s bílým santalem tedy není nijak příbuzný.

Bílé santalové dřevo se používá především v aromaterapii (vonné tyčinky, oleje, vykuřování), a to už po tisíce let. Původně mělo samozřejmě jeho použití hlavně náboženský charakter. Rozemleté bylo součástí kadidla, které se zapaluje v chrámech a při náboženských slavnostech, domácích obřadech, pohřbech apod. Stejně tak vonný santalový olej, který se přidával do chrámových lampiček v hinduistických, islámských a buddhistických svatyních.

Ze santalového dřeva se však dá i vyřezávat. I tyto předměty si po velmi dlouhou dobu uchovávají typickou vůni. Používalo se tedy opět nejčastěji na sošky bohů v hinduistických chrámech, ale i na luxusní nábytek, dřevěné kazety a truhličky. Rozemleté se přidávalo i do tabáku. V zemích arabského Orientu si bohatší vrstvy santalovým dřevem vykuřovaly své domy a používal se i jako náplň vodních dýmek. V dnešní době je santal ve formě esenciálního oleje často součástí parfémů. Jeho podmanivá, měkce kořenná vůně okouzluje muže i ženy. S jinými oleji se velmi dobře mísí, je základem pro výrobu nejkvalitnějších parfémů.

Nás zajímá především jeho využití v léčitelství. Tradičně se používal v indické ayurvédské medicíně. Ta mu připisuje antidepresivní účinky, účinky protizánětlivé, desinfekční a spasmolytické. Santal působí svíravě, proti kašli, proti nadýmání, léčí záněty močového měchýře, bílý výtok, střevní problémy a celkově vzpružuje organismus. Navíc čistí pokožku – to proto, že na stav pokožky má velký vliv právě stav tlustého střeva.

Santalové dřevo se užívá nejčastěji ve formě aromaterapie, tedy pravidelným vdechováním santalové silice z aromalampy. Méně častá je tinktura, která má silné pozitivní účinky na psychickou odolnost a pohodu člověka. Tato tinktura se připravuje louhováním bílého i červeného santalového dřeva v lihu. Ředí se až na homeopatickou potenci a užívá pouze po kapkách.

V jihovýchodní Asii se někdy ze santalu vyrábí pasta. Vznikne smícháním prášku ze santalového dřeva s růžovým olejem a okvětními plátky růžových květů. Tato vonná směs se používá jako naše zubní pasta, která má navíc desinfekční a protizánětlivé účinky. Přikládá se na rány a problematická místa na pokožce.

Taktéž santalový olej obsahující silici má poměrně silný desinfekční účinek a patří k látkám stimulujícím výkonnost imunitního systému. Jeho vtírání do pokožky hrdla ulevuje přetíženým hlasivkám. Známé je také jeho působení jako afrodisiakum. Směs drceného santalového dřeva a jmelí předepisoval legendární doktor Kneipp jako prostředek proti bolestivé menstruaci.

Starobylé je také využití santalu pro stimulaci duše nebo duchovní účely. Ve staroindických dobách se věřilo, že pálení santalového dřeva, kterému se zde říkalo „čandara“, navozuje pozitivní duchovní vibrace, zahání pocity strachu a duchovně uzdravuje. Santalový dým smývá všechna provinění, čistí tělo i duši a je silnou ochrannou a zažehnávací substancí.

I dnes má santalová vůně mnoho příznivců, protože prohlubuje koncentraci i relaxaci, má antidepresivní působení, vliv na práci srdečního svalu, a tím na harmonizaci tepové frekvence. Dokáže zmírnit stres a napětí ve chvílích, kdy na nás dolehnou znepokojující a emočně vypjaté události. Tradičně se santalové tyčinky zapalují večer před spaním, k ochraně před zlými sny a navození příjemného uvolnění.