V posledních letech zjišťuju, že stále méně věcí mi dává v životě smysl. Stále více projektů, aktivit či informací mě nechává zcela chladnou anebo mi přijde doslova „smysluprázdných“. Dělám, co můžu, abych se udržela ve svém středu. Ani příliš kritická, ani přehnaně aktivistická, a už vůbec nechci být moralistka. Občas mě nazývají demagogem, někdy mi to holt ujede.

Možná je to tou sociální bublinou, ve které se nacházím. „To jsou ty lidi, kterýma se obklopuješ,“ říkávali mi doma otřepanou frázi ze Samotářů. Ano, a díky bohu za ně!

Jsem vděčná, že lidem kolem mě není budoucnost dalších generací lhostejná. Dávno pochopili, že v televizi moudra nenajdou, že je třeba významně dbát na to, co jíme – vždyť geneticky modifikované potraviny, stejně tak jako chemicky hnojené potraviny, jsou jedy, že lesy, pralesy, řeky, oceán jsou zdrojem života, neodmyslitelnou součástí našeho přežití, a pokračovat bych mohla do aleluja. Omezování odpadu, recyklace, dumpster diving (využívání vyhozeného jídla), přírodní materiály, udržitelné zdroje, farmářské potraviny a konečně i osobní rozvoj, neb i my se musíme posouvat kupředu, být v neustálém pohybu, abychom nezakrněli. Jenže pořád se to zdá jaksi málo.

Jako bychom hromadně přehrabovali hrách a čočku, avšak ani na chvíli neustane příval nových semen. Spíš naopak. K čemu nám je, že se jednou zakážou plastové sáčky, když v jiných zemích to bude stále povolené? K čemu nám je, že minimální procento lidí se snaží žít téměř bez obalu, když jinde najdeme tisíce, až miliony odložených aut, které nejsou k prodeji, protože by snížily trhovou cenu nové řady?

Naše vlastní aktivity jsou nám osobní úlevou. „Moje karma zůstává nepošpiněná,“ slýchávám často. Ale nejsme v tom všichni spolu? Kdo jiný než my může hledat řešení, když lidé u moci evidentně často jednají z pozice strachu, že o moc a peníze přijdou, namísto pochopení, že nám všem hoří koudel u pr***e.

Prales je život

„Pokud jsou rostliny a zvířata ve svém přirozeném prostředí, tak vše funguje podle přírodních zákonů. Lidské tělo je taky dokonalé. Člověk se ale začal ke všemu na této planetě chovat majetnicky, začal si přivlastňovat lesy, vodu, zvířata a začal zasahovat do přirozeného chodu. Začal se tak chovat i k ostatním lidem, a dokonce sám k sobě.“ Nikola Kadlecová, Forest.ink

Říká se, že bez deštného pralesa dlouho nepřežijeme. Tzv. plíce Matky Země jsou již roky v ohrožení. Ať už nově zvolený prezident Jair Bolsonaro v Brazílii, který plánuje rozprodat značná území pralesa těžařům (nutno pochopit, že se tam těžilo vždycky, jen teď už to bude legálně a Brazílie z toho bude mít finanční příjmy), nebo „odpralesňování“, se kterým se setkáváme v Peru či Ekvádoru.

Můžeme na tamější vlády nadávat a kritizovat je, avšak je nutno si uvědomit, že i jejich obyvatelé potřebují z něčeho žít a házet na ně celosvětovou zodpovědnost za těžbu vlastní půdy je od zbytku světa trochu pokrytecké. Otázkou pak zůstává, kde mají tyto země získávat finance na obživu, když nastavené clo Evropy je tak vysoké, že jiné než významně podceněné produkty z těchto zemí si nikdo nekoupí.

Jsou tomu asi tři roky, co se moje tehdejší spolubydlící Petra Hlaváčková vrátila z džungle, kde poznala zoufalou situaci těžby přírodních zdrojů pralesa, se zcela jasným posláním, že „musí něco udělat“. „Vyděsilo mě zjištění, jak hluboko sahá ,nerespekt‘, jak k přírodnímu bohatství amazonského pralesa, tak k tradičním kulturám. Např. komunita kmene Shuarů je v současnosti obklopena 60 km dlouhým těžařským polem. Po dálnici, která těsně souvisí s územím indiánů, se odváží zemina – převážně pro zlato, stříbro.“

Tehdy založila projekt Forest.ink a pod jeho hlavičkou uspořádala sbírku na prales. Téměř čtvrt milionu pak věnovala projektu Bosque Medicinal, který skupuje pozemky pralesa a usiluje o jeho kultivaci. Účelem projektu je také zvýšení povědomí o významu biodiverzity deštného pralesa a vzdělávání veřejnosti o bohatství, které uchovává. Ekosystém pralesa je totiž jedním z nejrůznorodějších na světě a spojuje některé z nejvýznamnějších zdrojů světa.

V současné době projekt Bosque Medicinal usiluje o vybrání nemalé částky peněz, kterou by mohli využít ke koupi dalších a dalších pozemků (asi 580 ha), které ekvádorská vláda uvolňuje k prodeji. Cílem do budoucna je nejen konzervace pralesa, ale i vystavění pralesní stanice Refugio, kterou by mohli studenti, vědci, zodpovědní ekoturisti navštěvovat a přispívat vlastními silami a znalostmi ke kultivaci pralesa, stejně tak jako vyzkoušet si, jaké to je pocítit energii přírody, která je mnohonásobně nadimenzovaná, než si vůbec dokážeme představit. Ve spolupráci s Mendelovou univerzitou v Brně budou mít možnost na místo dojíždět studenti, kteří nemají jinak možnost, jak zažít tropické podnebí a jeho biodiversitu. Souběžně se konají výjezdy i pro veřejnost, která tak má možnost stát se na nějaký čas součástí komunity, a kromě přímé pomoci na místě činu ve formě hlídání již odkoupeného území od pytláctví, se může přímo zapojit i do konzervace pralesa.

Koordinátoři projektu uvádějí, že cesta do pralesa by se dala přirovnat i k cestě do hlubin vlastní duše. Skrze propojení s nedotknutou přírodou si lidé často uvědomují zásadní věci o svém životě, hodnotách i vlastním poslání. Nedávno se jedné takové výpravy zúčastnila i Nikola, která po vážné nehodě přišla o zrak. O své cestě do pralesa napsala:

„Cesta do srdce Amazonského deštného pralesa v Ekvádoru do rezervace El Paraíso byla pro mě cestou domů. Jen těžko lze obsáhnout slovy, jaký má člověk pocit, když vstoupí do živého ráje na zemi. Prales mi umožnil prožít mystérium života v jeho plnosti teď a tady. Prales je místem, kde cítíte, jak stromy, zvířata, rostliny, řeky, vodopády pulzují životem v jednom rytmu, v rytmu srdce Matky Země, stejně jako bije srdce ve vaší hrudi. Cítila jsem, jak každý nádech, každá kapka deště, každý doušek křišťálově čisté vody mi dodává novou životní šťávu a probouzí ve mně čím dál tím větší vášeň k životu. Naplnila mě radost a pocit štěstí z té nekonečné krásy rozmanitosti života, které jsem se stala na pár dnů součástí. Prales vás s lehkostí svlékne do naha a ukáže vám, kdo skutečně jste – vaše autentické já.

Nikde jsem se necítila tak bezpečně jako právě v pralese. Všeobjímající harmonie a pocit jednoty mě zbavily všech předsudků a strachů. A tak si kladu otázku, kde vzal člověk právo bezohledně ničit přírodu? Prales mi ukázal, že je pro nás přirozené žít v harmonii a s respektem ke všem živým organismům, když všichni tvoříme jedno, pocházíme ze stejného zdroje/živého světla/Matky Země.“

Jsme v tom všichni spolu

Nezáleží na tom, odkud pocházíme, jakou barvu kůže máme, jak staří jsme, jaké je naše přesvědčení, čemu věříme či jaké schopnosti a vlastnosti jsme dostali do vínku, společně jsme obyvatelé jedné planety, jejíž „zdravotní stav“ se za poslední desetiletí výrazně změnil. Již nelze přehlížet úbytek zdrojů, vyhynutí mnoha druhů zvířat ani množství plastů a chemického odpadu, jež nás obklopují. Možná nastal čas, abychom se všichni zamysleli, zda opravdu děláme všechno pro to, abychom se před dalšími generacemi nemuseli stydět, abychom nemuseli sklápět hlavy, až se nás naše děti jednou zeptají, co jsme udělali pro to, aby mohli žít důstojně a v hojnosti.

Žádný způsob přispívání kolektivnímu blahu není tím jediným správným. Každému může přinášet potěšení a pocit zadostiučinění něco jiného. Zásadní je se zapojit, najít si to svoje. Pokud vás naplňuje vydělávání peněz, podpora projektů, jako je Bosque Medicinal – nákup pralesa, může být tou ideální formou, jak zcela nezištně podpořit dobrou věc. Pakliže peníze nemáte, můžete věnovat čas a energii tomuto či jinému z tisíce dalších projektů, které ji ocení. A pokud nemáte ani peníze, ani čas, natož energii, pak je možná na čase zamyslet se nad tím, zda je způsob vašeho života naplňující. Přeci jen máme jen omezenou dobu jednoho života, a tak bychom ji měli využít, co nejlépe umíme. Pro dobro nás všech.

Jako bychom hromadně přehrabovali hrách a čočku, avšak ani na chvíli neustane příval nových semen

Žádný způsob přispívání kolektivnímu blahu není tím jediným správným