Jde o jednu ze světově nejužívanějších, potažmo nejzneužívanějších rostlin na této planetě. S kouřením cigaret je nejvíce spojována rakovina plic, přispívá také ke vzniku mozkových příhod či infarktu. Světová zdravotnická organizace již před lety vyhlásila tabákovou epidemii, kdy závislost na jeho kouření má vliv na 1,3 bilionu lidí po celém světě a vyústí v 5,4 milionu úmrtí spojených s užíváním tabáku. Pokud tento trend bude pokračovat, v roce 2030 by mělo jít o nějakých 10 milionů.

Věděli jste ale, že tabák je zároveň jednou z nejposvátnějších rostlin uctívaných jako medicína mezi řadou původních kmenů, které žijí v bližším vztahu k přírodě? Čím to, že má tabák v různých kulturách tak rozdílné postavení?

Tento paradox mě zarážel od počátku mého pobytu v Peru v rámci terénního výzkumu před několika lety. Pokuřování tlustých cigaret při jakémkoliv rituálu prováděném zkušeným curanderem je jeho nedílnou součástí. Stejně jako „ofoukávání“ účastníků rituálu jeho kouřem. Dle tamních tradic odhání zlé energie a uzdravuje. Přitom u nás, v západním světě, je kouření jednoznačně považováno za špatné. Bez výjimky. „Takže to jako když půjdu do zakouřené hospody, tak to je vlastně dobrý?“ To vás možná napadne. Není.

Mezi tradičními kulturami a naší současnou západní existují v užívání tabáku dva hlavní  rozdíly. Jednak jde o způsob jeho pěstování a aditiva přidávaná do tabákových výrobků, kdy je velmi pravděpodobné, že za rakovinotvorné účinky tabáku může mimo jiné i používání pesticidů, chemických hnojiv při jeho pěstování a právě přidávaných aditiv. A jednak o jeho (ne)vědomé užívání. Ale nejdříve se podívejme, jak je to s tabákem historicky.

Tabák jako lék

Tabák je a byl tradičně používaný jako medicína, lék. Kouří se zpravidla v kontextu rituálu, jeho užití má určitá pravidla a funkci, není tedy pouze rekreační.

Podle původních kultur tabák vyživuje lidského ducha silou a moudrostí. Jeho pálení je rituálním aktem uctívání a je také vnímán jako most mezi světem lidským a duchovním, otevírá dveře do jiných realit.

Tabák, který se kouří tradičně v Peru, je jiné odrůdy než ten evropský. Místní forma má oficiální název Nicotiana rustica, je výrazně silnější, účinnější, může navozovat změněné stavy vědomí. I na spirituální úrovni je nejsilnější ze všech odrůd a jeho užití je dedikováno pouze pro ceremonie. To, co běžně dostaneme balené v krabičce v Evropě, je kultivovaná odrůda Nicotiana tabacum. Protože v Evropě je stěžejní jeho rekreační využití, není potřeba, aby byl tak silný. Podle tradičních jihoamerických kultur naproti tomu existuje 9 druhů tabáku a všechny jsou posvátné.

Tabák se šňupe, kouří, pije, pije a zvrací, pálí, prská na pacienty, maže, žvýká, vaří. Užívá se samotný, nebo ve směsích. V Peru je mnohými považován za nejposvátnější rostlinu, může být použit s jakoukoli jinou rostlinou a posilovat tak její účinky. Někdy se přidává do ayahuascy, tradičního psychedelického nápoje, a někteří dokonce věří, že byť ayahuasca poskytuje šamanské vize, je to tabák, který je hlavním zdrojem její moci. Tradičně se užívá jako lék na artritidu, na uštknutí hadem, záněty, bolest, na očistu či střevní červy.

Ze současnosti poutá pozornost výzkum australských vědců Marka Huletta a Marca Kvansakula, kteří v květu tabáku (Nicotiana alata) objevili látku (peptide NaD1), která ničí rakovinotvorné buňky. Tabák by tak nanejvýše ironicky mohl sloužit k léčbě rakoviny, kterou jeho zneužívání způsobuje. Stejný peptid se v nové studii stejných autorů ukázal být potenciálně účinný jako nové antibiotikum. Podle autorů by mohl posloužit k vývoji nové léčby a to včetně např. viru HIV či horečky Dengue.

Tabák zvyšuje koncentraci a bdělost, zlepšuje paměť, redukuje úzkost, hlad a zvyšuje toleranci na bolest. Pomáhá lidem se schizofrenií, kteří mají potíž oddělit nedůležité podněty od důležitých, se soustředěním, a kouření jim tak dočasně pomáhá. Při výčtu jeho příznivých účinků je však třeba mít na paměti zásadu umírněnosti – excesivní kouření je toxické a škodlivé.

Tabák na západě

Tabák se rozšířil po celém světě díky námořníkům. Kolonizátoři ale ignorovali spirituální či léčebné využití tabáku. Anglický courtier sir Walter Raleigh pomohl popularizovat tabák pro jeho rekreační využití a jako komerční plodinu. Námořníci přivezli tabák do Evropy a během 16. století se stal módní záležitostí.

Zajímavé je, že když evropští obchodníci na konci 16. století přivezli tabák původním obyvatelům Sibiře, duch rostliny jim prý řekl, že má být používán posvátným a ceremoniálním způsobem. Bez vlivu původních obyvatel Ameriky tak začali tabák používat velmi podobným způsobem jako oni. Podobně i v Indii, kam ho dovezli portugalští námořníci, nebo u některých afrických kmenů, kde si ho sami osvojili jako medicínu. Jen my v západním světě ho tvrdohlavě zneužíváme a používáme k tvorbě své image.

Kde se bere rakovina u kuřáků

Cigarety jsou radioaktivní. A co tuto radioaktivitu způsobuje? Tak předně, nikotin to není. Přímou souvislost mezi kouřením a rakovinou nacházíme spíše ve vysoké úrovni radioaktivity v komerčních cigaretách. Ta je nejspíše způsobena obsahem malého množství radioaktivních látek olova 210 a polonia 210, u kterého bylo například potvrzeno, že u zvířat způsobuje rakovinu plic. Obsahuje přesně takovou úroveň radioaktivity, aby buňky v plicích nezničila, ale poškodila je a zachovala jejich schopnost rozmnožování – což je ideální pro vznik rakoviny. Biologická rizika polonia 210 u kuřáků se spotřebou 20 cigaret denně se přirovnávají k 300 rentgenům hrudi ročně.

Tyto látky se ukládají v těle člověka a vznikají rozkladem radia 226, které pochází z fosfátových fetilizérů, které jsou užívány při pěstování tabáku. Jedním z důvodů jejich používání je ten, že snižují obsah dusíku v půdě, a to vede k lepší chuti cigaret. Těch důvodů, proč jsou cigarety radioaktivní, je více, není ale stále jasné, jak velkou roli v tom hraje tabák samotný. Možná velkou, možná minimální. Je známo, že cigarety z tabáku pěstovaného v méně kontaminovaných oblastech a bez využití fosfátových hnojiv jsou přibližně 6 až 15krát méně radioaktivní než americké produkty.

Nejde o žádnou novinku, tabákové společnosti o těchto skutečnostech ví od 60. let, ačkoliv tyto informace pečlivě zatajovaly. To zjistili vědci z University of California v Los Angeles, když analyzovali 27 dokumentů tabákových společností. Jde tedy o desetiletí známé informace, které ale i v současnosti leckoho velmi překvapí. Dokonce je znám způsob čištění, jakým by se polonium z tabákových listů dalo odstranit, ale kdo by se tím měl zabývat a tyto informace šířit? Tabákové společnosti to dělat nebudou ze zjevných důvodů, kuřákům komerčních cigaret ten organicky pěstovaný a bez aditiv zpravidla nechutná, a že nekuřáci nemají zájem ztratit svůj hlavní argument, proč nekouřit – tedy rakovinu, je zjevné.

Kromě otázky role polonia 210 je třeba zmínit, že než se tabák zabalený v krabičce dostane ke svému konzumentovi, je mu v různých fázích jeho přípravy přidáno množství látek. Proč? Tak třeba kvůli podpoře chuti, vůni, vlhkosti, trvanlivosti, zachování tvaru či objemu. Takových látek jsou stovky, 450 z nich bylo výzkumně prověřeno a závěrem prohlášeno, že jejich vliv na toxicitu kouření je minimální. Bohužel, tyto výzkumy byly z hlavní části sponzorovány tabákovým průmyslem.

Co je ještě zajímavější, že přes množství látek přidávaných do tabákových výrobků se spotřebitel nemá jak dozvědět jejich složení. Ostatně nedozví se ani o těch, které jsou obsaženy v tabáku samotném (ať už přirozeně, či díky způsobu jejich pěstování) a jsou již dlouho známy jako rakovinotvorné.

A perlička na závěr: tyto rakovinotvorné látky klasický cigaretový filtr nezastaví.

Vědomé kouření

Další rozdíl v používání tabáku u tradičních kultur a v té naší je v kontextu jeho užívání. U nás má tabák vyloženě rekreační funkci. Kouří se v hospodě, na chuť, při čekání na vlak. Mimoděk a pořád.

Jeden z velkých rozdílů, který souvisí s předchozím, je jeho vědomé užívání. Tabák má významné postavení v řadě tradičních legend ve Střední i Jižní Americe, a i proto se kouří vědomě a s respektem. Prakticky to vypadá například tak, že před tím, než původní obyvatelé Ameriky tabák sklidí, mluví s ním a jako výraz vděku vedle něj položí kus sušeného tabáku. Kouří ho v rituálním kontextu s jasným záměrem.

Ale vědomé praktiky užívání tabáku mohou mít různé formy, netřeba jej dedikovat pouze pro ceremonii. Důležité je kouřit tabák s určitým záměrem, nikoliv jen tak „mezi řečí“. Kenneth Cohen, který se tradičním léčitelstvím zabýval celý svůj život, popisuje návod jednoho z amerických indiánů: při prvním potáhnutí pomyslíme na něco pozitivního, při druhém zklidníme mysl, při třetím se nám objeví obraz pojící se s první myšlenkou. Takové vědomé či rituální užívání podle něj zabraňuje jeho nadměrnému užívání a funguje jako prevence závislosti. Podle Cohena se umírněné ceremoniální užívání organického tabáku ukazuje být jako neškodné.

Původní Američané jsou závislí na komerčních cigaretách stejně jako lidé všude po světě. To, co je kdysi léčilo, je nyní ničí. Každý lék může být zneužit, a aby sloužil, musí být užíván opatrně. Kombinace organického tabáku, umírněnosti v užívání a pozitivního myšlení dělá z tabáku mocný léčebný nástroj. Jasné pochopení posvátnosti tabáku, jeho správné kultivace a užití může potenciálně povzbudit drastickou redukci kouření a rakoviny.

 

Zdroj:
Cohen, K. (2006). Honoring the Medicine – The essential guide to native american healing. New York: Random House.

Zaga, V., Lygidakis, Ch., Chaouachi, K., Gattavecchia, E. (2011). Polonium and Lung Cancer. Journal of Oncology, Vol.

Michael Järvå, Fung T. Lay, Thanh Kha Phan, Cassandra Humble, Ivan K. H. Poon, Mark R. Bleackley, Marilyn A. Anderson, Mark D. Hulett, Marc Kvansakul. X-ray structure of a carpet-like antimicrobial defensin–phospholipid membrane disruption complex. Nature Communications, 2018; 9 (1)