Vždycky jsem se chtěl podívat na Jamajku, takže jsem ani moc neváhal, a když jsem objevil levné letenky (tam a zpátky za 10 000), rovnou jsem je koupil. Přímý let se s trochou 500mg sirupu dal v klidu přežít.

Nesmyslná imigrační procedura jako všude, zavazadla, auto z půjčovny a šupem do Negrilu. Popravdě jsem neměl čas si moc zjistit věci dopředu (chtěl jsem, ale nestíhal), tak jsem si prostě hledal hotel u pláže, s bazénem, parkingem a rozumnou cenou… a osud mi přihrál Westender u Negrilu. Nejlepší možná volba, jak se záhy ukázalo. Let měl klasicky zpoždění, po cestě hrozná zácpa (vojáci a policajti někoho hledali, tak prostě postavili checkpointy a kontrolovali každé auto), do hotelu jsem se dostal až lehce po půlnoci. Otvírá mi noční hlídač a hned mi nabízí hulení. Je celkem neodbytný a zklamaný, že nic nechci… tak to zkouší aspoň s houbama. Podobných nabídek pak během pobytu proběhne asi tisíc. Ganja je tu prostě všude… Číšník má za uchem rozhulený brko, než si vyberete, tak si venku v klidu dohulí. V pneuservisu jsou 4… 2 hulí, 3. balí a 4. možná bude za chvilku něco dělat. Na jídelním lístku jídla s ganjou, zmrzlina s ganjou, speciální lístek s edibles…

Na hlavní ulici v Negrilu mě zaujal vegan restaurant a dab bar. Tam jsem se prostě musel jít podívat. Majitel, reggae zpěvák King Shaylo, se celkem vyzná. Bar s vaporizérama, věcma na dabování, řádnýma dekoracema, vege kuchyní a nabídkou edibles. Podpultový prodej už ani nepřekvapil. Mimo jiné dělá i ganja tours, tak jsme se hned domluvili na další den. Vzal mě se svojí novou skoro holkou a další partou na výlet na Orange hill. Orange hill je legendární oblast, kde se pěstují ty nejlepší modely a je největší koncentrace pěstitelů. Bylo pro mě lehce nepochopitelné, jak to, že jim to prochází či spíše procházelo, protože ta oblast je poměrně malá. Vzal mě postupně za těma hlavníma pěstitelama, který mě vzali na svá políčka a chlubili se svým umem a úrodou. Měl jsem štěstí, že jsem přijel ve správný okamžik. Část úrody už sklizena a usušena (takže koštovačka), ty nejlepší kousky se chystali sklidit, aby je měli připravené na Ganjamaica cup. Nádherné scenérie, kytky a skleníky v džungli, rozvody vody z rezervoárů a potoka, využití každého místa skalnatého podloží, nanošené tuny hlíny a stovky sazenic. Svět je najednou hrozně malé místo, takže jsem zjistil, že máme společné známé z Kalifornie či ze světa, že mají spoustu stejných genetik, že to, co jsem ochutnal před měsícem v Kalifornii, tak jim právě dozrává.

Další ganja výlet jsem si dal s Michalem, Němcem, který tu žije už 9 let. Dredy až na zem, historický mercedes těsně před smrtí, dal jsem se s ním do řeči náhodou na parkovišti. Dělá jako melouch horského taxikáře, vozí lidi na ganja tour do hor a zařizuje věci. Znělo to zajímavě, tak jsme se domluvili na výlet na druhý den. Grangehill je druhé legendární centrum pěstování. Chvilku jsem si říkal, že byla chyba mu dát zálohu předem, ale příjemně překvapil a přijel jen s mírným zpožděním. Trvalo asi 2 hodiny, než jsme vyrazili z Negrilu, ale věděl, jak mě příjemně naladit, tak mi to vlastně vůbec nevadilo. Povídá mi: „Ty nový našláplý modely jsou dobrý, ale je to rána do hlavy… hukot… a za půl hoďky, za hoďku máš chuť na další brko… to já mám nejradši ty jejich landrace… původní odrůdy… sativy… dám si brko… mám úsměv na tváři a další 3–4 hodiny funguju a nemám ani chuť/potřebu hulit dál. Někdo říká, že to jsou původní odrůdy z Afriky, obsahují víc THCV… prostě ten efekt je jiný…“ A měl pravdu. Vždycky někde zastavil, vzal si ode mně pár dolarů a přines’ od místního pěstitele nebo dýloše pytlík se vzorkem. Lokální sativa nebo čaras ze sklizně. Jeli jsme nekonečnýma polema cukrové třtiny přes shluky dřevěných barabizen dál a dál směrem k horám. Místa, kam bych se sám asi nikdy nevydal. Highlightem bylo městečko, kde jsme byli jediný bílý… Stavili jsme se u místního farmáře a po zhlédnutí jeho farmy jsem si šel koupit něco k pití, zrovna se tam strhla docela solidní bitka dvou nalitých kurev. Neodolal jsem a začal to stejně jako všichni domácí natáčet na telefon. Můj průvodce mě po chvíli odtáh pryč a říká, že je čas jít. Velká část gangsta typů na ulici si na to nehrála… živila se dýlováním a mohlo by jim vadit to natáčení. Lepší odjet včas než mít bouchačku u hlavy. Z gheto města to bylo do hor už jen kousek. Vrcholek kopce, odkud byl výhled na obě strany až na pobřeží, a plantáže ganjy a zeleniny všude okolo stály za tu cestu a výšlap.

Večer jsem se stavil v dab baru na jídlo a pokec se Shaylem. Zase dobrá volba, protože jsem tam potkal dalšího super typa… pohodovýho Němce, kterýmu všichni říkali Ganja General pro jeho znalosti a schopnosti. Jezdí sem už roky a snaží se jim pomáhat a vzdělávat je. Třeba jak dělat s iceolatorem… Díky medical licenci si dovez’ na Jamajku luxusní Gorilu Glue. Vzal mě za dalšíma legendama Orange hillu a vysvětlil, jak to na Jamajce vlastně všechno chodí.

Ganjamaica cup Rootzfest

Jak se říká, blbec má největší štěstí… Tak nějak to bylo s mým výletem… vůbec jsem netušil, že v době, kdy tam budu, proběhne Rootzfest… 3denní festival reggae hudby a rasta kultury na negrilské pláži s těmi nejznámějšími jamajskými reggae umělci a zároveň tam High times pořádají Ganjamaica cup. Shodou okolností byl můj nový kámoš General jedním z porotců. Lístek nebyl vůbec levnej, ale za ten program to stálo. Spousta stánků s Ital jídlem (rasta vege jídlo pouze z přírodních surovin), lokálníma či uměleckým produktama a stánky lokálních pěstitelů, co prodávali a nabízeli svoje výpěstky. Vědecké přednášky, rasta diskuze, vzdělávání… to vše se odehrávalo v konferenční sekci/stanu. Přes den program ve stínu stromů a večer nabité koncerty. Celý festival byl bez alkoholu v duchu rasta kultury. Poslední den probíhal Ganja cup. Občas je potřeba jít štěstí trochu naproti… takže jsem se nejdřív vydal pozdravit kámoše porotce… dali jsme se do řeči… zakecal jsem se s ostatníma… podal jsem si židli… no a během chvilky jsem pomáhal porotcům v jejich těžkém jobu. A jak už to tak bývá, tak na zajímavých místech potkáte zajímavé lidi (odvíjí se od toho další příběhy, ale to asi až v pokračování…). Jeden ze stánků byl lehce odlišný… specializoval se hlavně na sativy… hlavní postavou byl King Lawyer (také člen poroty… několikanásobný vítěz) a legenda Orange hillu. Pozval mě k sobě na návštěvu a prohlídku.

Místní bydlí v takových dřevěných chajdách. V místním podnebí nepotřebují o moc víc, pravda je, že v létě v nich je brutal vedro, tak všichni posedávají venku. Projíždíte si těma vesničkama a v každé chatrči hraje hudba. Pokud jste místní nebo kámoš, je všechno v pořádku. Pozdravíte se, pokecáte a vemou vás dál. Většinou vylezete do stráně za chajdou a jdete dále do kopců, kde jsou políčka všude, kde se dá. Nedokážu si moc představit, že by jim tam chtěl někdo cizí přijet sklidit úrodu, ale pro jistotu mají u hlavních polí přístřešky, kde přespává zahradník a ochranka v jednom. Zbraně jsou na Jamajce zakázané a přísně trestané… myslím ale, že tu má každý schovanou bouchačku, kdyby bylo potřeba. Pobavila mě příhoda, kterou mi vyprávěli u King Lawyera… Zaměstnali rastamana z vnitrozemí… pracoval na ganja poli, přespával tam pod stromama a hlídal tam. Neměnil si ale oblečení a nemyl se. Ostatní zaměstnanci si stěžovali, že to je peklo dělat s ním. Nejhorší, když nosili hlínu do kopců a vyšlo to, že museli jít za ním. Přinesli mu i vodu a mýdlo na umytí… stejně to nepomohlo, tak ho museli vyhodit. Nezapomenu na legendární hlášku: He smelled like mountain! :)))

Odlet z Mobay

Letadlo mělo klasicky zpoždění, tak jsme se stavili v dispensary kousek od letiště. Hezký bar, vedle menší dispensary a pěkné venkovní sezení. Buď máte medical kartu z USA/CAN/Evropy…, nebo si ji tam za mírný poplatek zařídíte u doktora (musíte trefit návštěvní hodiny)… a můžete směle nakupovat. Průser to nebyl, ale popravdě bych čekal víc. Rozhodně po tom, co jsem viděl v Kalifornii. Jsou ale teprve v začátcích, tak věřím, že to půjde rychle nahoru.

V pneuservisu jsou 4… 2 hulí, 3. balí a 4. možná bude za chvilku něco dělat

Většinou vylezete do stráně za chajdou a jdete dále do kopců, kde jsou políčka všude, kde se dám.