Weedshop 696x86

V jedlém lese

Pamatujete, když si pro Ríšovo harddisk přišla zubatá (ROOTS 05/2016)? Bohužel s „perfektním načasováním“ stejný osud postihl i můj drahý notebook. A tak jsem byl donucen mu dát poslední sbohem a vynechat červencové vydání. Mezitím, co já jsem odešel na dovolenou a užíval si volno, našemu šéfredaktorovi Jindrovi to přidalo pár vrásek na čele (pozn. šéfredaktora – mnohem víc než pár), protože jsme museli náš seriál o permakultuře přerušit. Nyní jsem zpět s posledním dílem, v kterém se podíváme do jedlého lesa.

Stručné ohlédnutí

Žijeme v době, kdy vyhledat si informace prakticky o čemkoliv je velmi snadné. Internet, knihkupectví, antikvariáty, knihovny, různé semináře, workshopy, kroužky, spolky či samostatné studijní obory. Je toho kolem nás opravdu hodně. Stačí si jen vybrat. Protože toho bylo o i permakultuře publikováno opravdu dost, naším cílem v tomto seriálu bylo se neopakovat a představit ji tak trochu jinak. Snažil jsem se tedy, aby jednotlivé díly nějakým způsobem demonstrovaly důležitý prvek této koncepce. Proto jsem zařadil i témata, které se k ní vztahují jen okrajově, a přesto s ní úzce souvisí. Cílem bylo zdůraznit skutečnost, že vše kolem nás (respektive na našich zahrádkách) je „živější než živé“.

V minulých dílech našeho seriálu jste si tedy mohli přečíst uvedení, v němž nám Jindra představil tuto zemědělskou koncepci z teoretického pohledu (Permakultura – trvale udržitelný svět). V článku Podstata permakultury, který byl již ode mne, jsem otevřenou úvahou popsal aspekty, obecnou myšlenku a pokusil jsem se předpovědět další vývoj.

Ukázkami jednotlivých, v permakultuře velmi populárních, metod jsme ji chtěli přiblížit více i z praktického hlediska. V článku Biologická ochrana vaší úrody jsme si povídali o různých vlastnostech živočichů obývajících vaše zahrádky a jak je využít k ochraně úrody místo použití pesticidů. V textu Soudruhová (roztříštěná) metoda pěstování jsem pro změnu psal o užitečných vlastnostech jednotlivých rostlinných druhů a jejich schopnostech vábit prospěšný hmyz či odpuzovat škůdce. Věnovali jsme se také efektivní metodě kompostování a „půdotvorbě“ (Berkeleyský kompost). Protože bez půdy by těžko existovala permakultura a bez půdy by vlastně nebyl život na Zemi, dali jsme jí velký prostor v článku Půda není tak úplně hlínou. Mimo jiné se v článku můžete dočíst i o současné tristní situaci, kdy lidským zaviněním půdu nenávratně ztrácíme dost alarmujícím tempem. Půda znamená život!

V dalším díle nazvaným Skrytý internet rostlin jsme zašli na houby. Houby jsou fascinující organismy, které si jsou v přírodě vlastní samostatnou říší. Vedle dalších úžasných vlastností jsme psali i o tom, jak houbová síť mycelium pomáhá vegetaci komunikovat mezi sebou a okolím.

Do lesa

Představte si, že stojíte uprostřed lesa, kde je téměř vše jedlé. Stojíte uprostřed ekosystému, který je založen na trvale udržitelném základu a který se z velké části dokáže sám o sebe „postarat“. Les, kde postupem času bude vaší práce méně a méně zapotřebí. Zní to jako z pohádky, že? Jedlý les (z anglického Food Forest) je vyvrcholením toho, o čem jsme psali v předešlých dílech.

Co je vlastně les? Les je v první řadě považován za nejvyspělejší stádium ekosystému. Jedná se o (v nerdštině) diversní a ekologicky vyvážený soubor biocenóz, jehož determinantem jsou dřeviny stromového vzrůstu, který je tvořený fytocenózou, zoocenózou a abiotickým prostředím (biotopem).

Obecně platí, že pokud dáte jakémukoliv ekosystému dostatek času, tak se s dříve nebo později může stát lesem. Někdy to trvá stovky, někdy tisíce, někdy milióny let a někdy k tomu za přispění vnějších vlivů nemusí dojít vůbec. Tento děj se nazývá ekologickou sukcesí. Pokud ekosystém dosáhne nejvyššího vývojového bodu, nazýváme jej klimax. Jestliže se tak stane, je diversita, rozložení „sil“ a energií jednotlivých druhů v lese natolik vyvážená, že můžeme hovořit o ekosystému, který dosáhl úrovně trvalé existence. Vztahy a biologické pochody se stanou natolik provázané a složité, že jakýkoliv zásah „zvenčí“ je tak drastický, že se to vlastně nedá vůbec popsat.

Například v Amazonském pralese, jež tu žije minimálně 55 miliónů let (!), vegetuje přes 2,5 miliónů druhů hmyzu, desetitisíce druhů rostlin a stromů a něco okolo dvou tisíc druhů ptáků a savců. Všechny organismy žijí v obrovském společenství, které je natolik propojené a komplexní, že je až nereálné si představit všechny možné druhové interakce. Cameronův sc-fi blocbuster Avatar asi nejblíže a trefně demonstruje to, co se tady snažím popsat. Amazonský deštný prales není jen plícemi světa, jak je ve zvyku jej nazývat, ale je především samostatnou bytostí. Čili to, co tam lidstvo provádí, je čirým s vražděním.

Z rolníka objevitelem

Za průkopníka jedlého lesa je považován Robert Adrian de Jauralde Hart (1. duben 1913 – 7. březen 2000). Na začátku 60. let minulého století založil svůj lesní projekt ve své domovině Wenlock Edge. Původní záměr projektu bylo pomoci bratrovi Laconovi, který se od narození potýkal s těžkou poruchou učení. Hart chtěl tedy pro svého bratra vytvořit co možná nejvíce zdravé a terapeutické prostředí, jež by pomohlo zlepšit jeho zdravotní stav.

Hart začínal jako drobný rolník na své farmě Highwood Hill. Postupem času stále častěji narážel na problém, že práce kolem pole, chovu dobytka a starání se o ovocné sady byla nad jeho síly. Nicméně během svého „tažení“ si všiml velmi zajímavé skutečnosti. A sice celoroční zelenina a bylinky, které rostly dohromady na jednom záhonu, se tak nějak „staraly sami o sebe“ a nepotřebovaly téměř žádnou pomoc k přežití. Po tomto objevu začal více zkoumat interakce a vztahy jednotlivých druhů rostlin v přírodních systémech. Zaměřil se obzvláště na lesní krajinu klimaticky chladnějších britských ostrovů. Během svého bádání začal rozvíjet koncepci lesní zahrady. A byl to Hart, kdo vytvořil nám všem velmi známý diagram, jež rozděluje jedlý les do sedmi základních vrstev. Veškeré poznatky implementoval do nově se rodící metody, a sice lesního zahradnictví. Během tohoto období také pracoval na bestseleru Forest Gardening: Cultivating an Edible Landscape, jež byl poprvé vydán v roce 1991 v Anglii.

V říjnu 1990 Bill Mollison, zakladatel permakultury, navštívil Harta na jeho farmě. Jeho koncept se Mollisonovi natolik zalíbil, že si jej permakulturní komunita okamžitě adoptovala a používá dodnes. Až později byl diagram doplněn o osmou vrstvu – houby (viz. obrázek).

Vytvořeno člověkem, inspirováno přírodou

V článku Soudruhová (roztříštěná) metoda pěstování (ROOTS 06/2016) jsem psal o metodickém rozmístění plodin k vtvoření symbiotických vztahů mezi druhy na zahrádce, čímž se zahrada stává prakticky více soběstačná a odolná vůči útokům. Mezi pěstiteli používajícími tuto metodu je oblíbený termín „zahradní architekt“, kterým se doopravdy stáváte, pokud vezmeme v úvahu, co všechno musíte sladit, aby to dohromady pěkně fungovalo. Jedlý les jde ještě o kousek dál, o level víš. Soudruhové pěstování je zahradní architekturou, lesní zahradnictví je architektonicko-zahradnickým uměním. Pokud tedy hledáte výzvu a projekt na celý život, „postavte“ si les.

Budování jedlého lesa není nic jiného než umísťování vhodných plodin k sobě po vzoru přírodních lesních ploch. V takovém vámi vytvořeném společenství najdou útočiště ovocné stromy, ořešáky a ořechové keře, různé bobule, bylinky, zelenina či houby. A nemusíte skončit pouze u toho. Bude se v něm dařit i konopí – magické léčivce a zdroji široce použitelného materiálu, „nejedlým“ stromům, které zajistí dřevo na materiál a palivo, nebo i hospodářským zvířatům. Jste limitováni pouze plochou nikoliv však fantazií. Tímto způsobem lze vytvořit nádhernou zahradu plnou potravy a radosti.

Kde a jak pěstovat

Prakticky každý, kdo vlastní, či obdělává kus země, má příležitost založit si jedlý les. Jedlé lesy byly vytvořeny jak na malých městských dvorech a v parcích (urbanistická modifikace) tak na venkovních obrovských plochách, které jsou většinou součástí výzkumných institutů. Jako je například Tagari Farm u severní hranice australského Nového Jižního Walesu, která se rozléhá na 66 akrech.

Zajímavým faktem je, že lesní zahradnictví má dlouhou historii v tropických oblastech, kde byly nalezeny důkazy z doby před asi 1500 lety. Takže by se dalo říct, že se vlastně nejedná o nějaký převratný objev. Můžeme spíše hovořit o současné renesanci této metody, která má počátky v šedesátých letech minulého století (díky Hartovi).

Metodu lze praktikovat od klimaticky mírného pásma až po tropické. Nejjednodušší to samozřejmě bude v regionech a nadmořské výšce, kde přirozeně rostou listnaté lesy. Volba plodin je zcela logicky určena klimatickými podmínkami. Použít nějaký již rostoucí les či ovocný sad do začátku může být velmi nápomocné, ačkoliv to není podmínku a začít se dá na holé pláni. Je ale velmi důležité, aby místo mělo dostatek slunečního světla a trvalý vodní zdroj. Slunce je důležitým zdrojem energie (tepla), bez které jen stěží dosáhnete vysokého výnosu a trvalý vodní zdroj je nezbytný (ideální je malý potok či tůň přítokem a odtokem).

Ekologie lesa

Lesní zahradničení odbourává hranice mezi klasickým konvenčním zahradničením a zcela volně využívá a rozšiřuje naše možnosti skrze etapy sukcese (od samého počátku až po zralý les a vše mezitím). Jinými slovy spolupracujeme a tvoříme se sukcesí, nikoliv proti ní. Klasické konvenční zemědělství či zahradnictví s veškerou tou chemií a technikou je prakticky postaveno na nikdy nekončícím boji se sukcesí. Někde jsem se dočetl moc pěkné rčení, které tuto dřinu trefně vystihuje: „Kdyby byla sukcese větrem, bylo by to stejné, jako bychom se neustále snažili veslovat proti němu.

Proč spíše nespustíme plachtu a nenecháme se unášet společně s přírodní přirozenou tendencí pěstovat stromy.“ Něco na tom je, nemyslíte? Podstatou jedlého lesa je úspěšně imitovat struktury a funkce přirozeného lesního ekosystému za použití jedlých plodin. Abychom toho úspěšně dosáhli, je nutné rozumět lesní ekologii a jejímu významu, který je důležitý pro design. Ekologie lesa zaujímá čtyři klíčové aspekty. A sice: architektura, společenská struktura, podzemní hospodářství a právě sukcese.

Sukcese

O sukcesi jsem se už zmínil, takže jen stručně dodám to nejdůležitější, co ještě nebylo řečeno. S novými výzkumy z posledních let se přišlo na to, že sukcese rostlin nemusí být vždy lineární a může se dít i skokově tzv. „patch by patch“. Dále se artikuluje, že ekosystémy jsou schopny dosáhnout klimaxu jen velmi vzácně. Což dělá Amazonii a jiné „zralé“ lesy a pralesy ještě více cennými! Nicméně pro potřeby lesního zahrádkaření se i nadále používá lineární sukcese jako platný model, kde podle Davida Jackea a Erica Toensmeiera, autorů dvoudílné bible o lesním zahrádkaření Edible Forest Garden, dosáhnete nejlepších výsledků, pokud budete udržovat váš jedlý les „někde uprostřed sukcesního vývoje“.

Čili nejvyššího výnosu lze získat nikoliv ze zralých a plně vzrostlých „hvozdů“, ale z bohatého mixu stromů, keřů, popínavých rostlin, bylin, bylinek a hub, která osidlují stejný prostor v různé hustotě a rázu.

Architektura

Navzdory převládajícímu přesvědčení vegetativní vrstvy jsou jen jedním z důležitých rysů potřebných k vytvoření správného designu. Složení půdní vrstvy, vzorové rozložení vegetace, hustota vegetace a celková rozmanitost mají stejně klíčový vliv na výnos, zdraví a dynamiku systému, schopnost se ubránit zamoření a požadavkům na údržbu. Studií a porozuměním tomu jak a proč vybrané druhy organismů figurují v přírodě a za jakých podmínek se jim daří nejlépe, si můžete výrazně ulehčit a zdokonalit vaší projektovou činnost.

vrstvy

Společenská struktura

Potřeby, fyzická charakteristika, „chování“ a adaptivní strategie organismu řídí jeho interakce se sousedem a neživým okolním prostředím. Tyto vlastnosti také určují roli každého organismu uvnitř komunity. Je známo, že organismy dokáží formovat různé „spolky“, které rozdělují zásoby k minimalizaci konkurence, nebo si navzájem přímo pomáhají. Když navrhujeme jedlý les, mnohdy se stane, že vybíráme rostliny a stromy, které vytvářejí tyto vztahy, aniž bychom si toho byli vědomi. Takže se vyplatí, designovat tyto struktury vědomě, což povede k maximalizaci šancí vytvořit silnou a velmi produktivní zahradu, která bude mít vysokou schopnost sebe-údržby.

Podzemní hospodářství

Pod tímto pojmem si lze představit dynamiku energetických toků (látkové výměny) v půdě. Půdní organismy a kořeny rostlin a stromů zastávají nesčetně funkcí ovlivňujících správný „chod“ lesního ekosystému. Po nadšeném zahrádkáři není samozřejmě vyžadováno, aby „šprtal“ mikrobiologii půdy a aby se snažil do co největšího detailu vědět „o co pod zemí jde“. Nicméně není na škodu chápat základní principy funkce mikrobů a dalších půdních organismů, jak se obnovuje půda, jak kořeny rostlin a stromů ovlivňují okolí a sebe navzájem a jakou roli v tom zaujímají houby. Minimálně základní znalosti půdních pochodů pomůžou předejít pohromám.

Lesní zábava

Lesní zahradnictví je velice náročné na informace. Naštěstí je toho k dispozici tolik, že nikdy nebudete mít pocit, že jste v koncích. Určitě se vyplatí si přečíst jednu ze zmíněných knih. Protože jde o metodu, která se dělá na etapy, bude mít vždy dost času nastudovat další krok. Koneckonců všichni mentoři doporučují si práci systematicky roztříštit, abyste se necítili být zavaleni. To by nepřineslo kýžený dobrý pocit z odvedené práce. S jedlým lesem se zaručeně nikdy nebudete nudit. Bude po vás chtít pořád něco vylepšovat a nedá vám už nikdy pokoj. Ale to je to, co vlastně chcete, nebo ne?

Tímto článkem se s permakulturou loučíme. Pevně věřím, že se seriál líbil a že vás dokázal inspirovat ke spoustě nových nápadů či vyzkoušení něčeho odlišného. Přeji mnoho úspěchů a, jak kdysi říkával pan Ján Zákopčaník, slunce v duši.

Námět:

https://permacultureapprentice.com/

https://www.edibleforestgardens.com/

Edible Forest Gardens Vol.1 – Vision and Theory, David Jacke, Eric Toensmeier (pdf version), 2005

Sdílejte tento příspěvek:
Přihlaste se k odběru novinek:

Další články:

Nepřehlédněte:

Časopis Roots se stává mediálním partnerem prvního ročníku Festivalu konopí Growfest, události slavící Světový den konopí v roce 2024.