Viktor Dyk

921
blank

Pan Trpělivost (už), jehož větrný mlýny se točej jak blázen

V předmluvě minulého rozhovoru s kapelou Plesnivý fazole jsem zmínil, že rozhovory s umělci mě baví. Při interview s Viktorem Dykem jsem si to více než potvrdil. Po jeho dokončení jsem byl nabitý pozitivní energií, kterou jsem zřejmě Viktorovi částečně ukradl. Neúmyslně. Z jeho slov pochopíte, že z něj sálá ostošest.

blank

Jindřich: Doufám, že ti moje první otázka nezkazí náladu, protože se tě na to ptá asi každý. Tvým předkem je známý básník, spisovatel, dramatik a anarchista Viktor Dyk. Zdědil jsi po něm víc, než jen jméno?

Viktor: 🙂 Zdravím čtenáře ROOTS(ů)! Nene… udělala mi radost! Myslím, že zdědil. Jsem taky workoholik a blázen, kterej si zpočátku myslel, že svým vystupováním a nabitou básní změní svět kolem sebe… 🙂 To už mě, zaplaťpánbůh, opustilo a na to konto jsem v roce 1999 napsal text písničky s názvem „Větrný mlýny“. Musím říct, že prozření, v rámci jistého temného období mého života, jsem snášel dost těžce. Znáš ten pocit, kdy sedíš, koukáš doblba a řešíš, že všechno, co jsi udělal do týhle chvíle, bylo k ničemu a světlo dopředu nevidíš? Tak vidíš… 🙂

Jindřich: Tvoji rodiče jsou oba hudebníci (matka jazzová zpěvačka, otec pianista). Měl jsi už od dětství jasně dáno, že tě bude hudba provázet celým životem?

Viktor: Já jsem už od útlého dětství myslel, že (kromě kosmonautů a popelářů) se všude dělá jenom muzika a píšou knihy, takže asi by se dalo říct „ano-dáno“! To bylo taky zajímavé prozření, když jsem postupně zjišťoval, že je vše jinak, a že třeba spousta lidí dělá věci, které dělat nechce, a které je vůbec nebaví, natož aby k nim měli nějaký hlubší vztah tak, aby jejich bytí tady dávalo nějaký hodnotnější smysl. Bohužel se s takovými lidmi, častokrát, setkávám i dneska, v současnosti. Tomu se říká „smutek na planetě“. Ha! Právě mě napadl tématickej název pro novej song, kterej udělám se svou kapelou WAW. Vidíš? Máš inspirativní dotazy! 🙂

Jindřich: To jsem rád 🙂 Na tohle téma narážím při rozhovorech se všemi umělci. A nejen s nimi. Myslíš, že problémem dnešní společnosti je, že lidi vlastně vůbec nedělají, co by je bavilo a v mnoha případech dokonce ani netuší, co by je bavilo, nebo si nedovedou představit, že by je jejich koníček uživil?

Viktor: No, mám pocit, že spoustě lidí chybí zdravá fantazie, a když ji mají, tak touha cokoli novýho tvořit. Radši se někde setnou a „v pohodě“ fantazírujou, jak by změnili svět nebo naopak, že nemá smysl nic řešit, protože je to stejně na hovno. A když už se k něčemu náhodou rozhoupou (po tom, co žili pár let „v pohodě“), zjistěj, že už jim vlak ujel, nebo nemaj patřičnou dávku cílevědomosti a záhy svý „plány položej“. Ale nechci tu mentorovat a házet všechny lidi do jednoho pytle.

blank

Od toho jsou tu jiní. Znám totiž taky spoustu mladejch géniů, kterejm „je Země malá“. Je to individuální. Ale když něčemu „věříš a jdeš za tim“, tak se Ti to v budoucnu „prostě adekvátně vrátí“. Jen to někdy trvá dýl. Trpělivost je moje druhý jméno (už). Dřív jsem byl děsnej cholerik, mnohdy neomalenej, a chtěl jsem všechno hned. Ale, u mě, už dobrý. 🙂

Jindřich: K rozhovoru s tebou jsem se dostal díky Jirkovi Švecovi, se kterým se setkáváš při práci na projektu RockOpery Praha. Něco o tom, jak tam vše probíhá, mi Jirka v rozhovoru prozradil, takže se zeptám přímo na tvé role. V jakých představeních hraješ a zpíváš?

Viktor: Jo, jo, Jirka Švec je kámoš! 🙂 Hrajeme spolu v rockopeře ROMEO A JULIE, kde on je hlavní mužskou postavou a já chodím hned vedle… 😀 Především Jirkovi, protože ho mám rád, pomáhám producentsky s nahráváním jeho multižánrového projektu „LOUDKY“. Je to chytrej chlap, se zdravým pohledem na svět, takže i ta muzika a texty jsou zdravý, tudíž mě to baví! 😉 Snažím se mu do toho jeho „nového prostoru“ vnést další hudební rozměry, který se nám oběma zdaj‘ přínosný a v pohodě.

Soubor divadla Rockopera a moje role v něm? Jsem jeho nedílnou součástí od jeho počátků v roce 2006. V antické trilogii OIDIPUS-TYRANUS – 7 PROTI THÉBÁM – ANTIGONA ztvárňuju roli krále Kreonta – „hajzla naentou“ – egoistickýho sráče, pro kterýho jsou jedinejma hodnotama nadvláda a moc a z nich pramenicí výhody. Je to nadčasový téma – vypadá to, že navždy – bohužel. Ve FAUSTovi mám roli Mefistofela – to mě baví velmi a v rockopeře ANNA KARENINA jsem dostal možnost zahrát si Stefana Oblonského, bratra Anny. A chystáme další kusy! Nejbližší už na letošní podzim! Téma? To je tajný, nechte se překvapit, ale rozhodně to zas bude stát za zhlédnutí! Ta nadupaná živá kapela v Rockopeře Praha, Teatr Novogo Fronta, Pyroterra, artisté na zavěšených šálách a specifické a ojedinělé režijní pojetí našich rockoper, to chce zažít na vlastní husí kůži! Všem tuhle terapii, z pozice diváka, vřele doporučuju! 😉

Jindřich: Ty jsi ale začátkem devadesátých let odmítl poměrně dost rolí v muzikálech (dokonce i ve slavném představení Jesus Christ Superstar). Šel jsi do RockOpery kvůli tomu, že je hodně jiná?

Viktor: Ano, právě proto! A taky proto, že jsem si předtím prošel dramaticko-muzikálovou scénou divadla Ta Fantastika, kde jsem díky režijnímu vedení Vladimíra Morávka v kultovním muzikálu „Excalibur“ a zkušenostem v představení „Obraz Doriana Graye“, který režíroval též skvělý Jiří Pokorný, objevil svou 13. komnatu – herectví – které si náležitě užívám, ač jsem ho nestudoval na žádné akademii ani jiné škole. Rockopera Praha je už dneska taky kultem a jsem rád, že mám tu možnost k tomu neustále přispívat. Miluju tu nepopsatelnou energii všech představení, která pramení z našeho skvělého souboru, právě živou kapelou počínaje!

blank

Jindřich: Jirka si mi trochu postěžoval na to, že představení v RockOpeře jsou jen jednou za čas a tak je to složité se zkouškami. Nemáš s tím potíže?

Viktor: Já nemám, od té doby, co jsem se prvně vrátil z Indie, potíže vůbec s ničím. Není si nač stěžovat. Beru to prostě jako součást naší ojedinělosti a jinakosti na tuzemské hudebně-divadelní scéně, a všechno se vším souvisí a má svůj důvod. Představení nám každým rokem přibývají, protože díky naší 10leté trpělivosti a dřině je o nás čím dál více slyšet a je nás i hodně vidět! 🙂 Je to prostě radost, kterou si nenecháme vzít!

Jindřich: Tvé jméno si spojuji nejvíc s dnes již zaniklou skupinou Gaia Mesiah (třeba skladba Blueberry Day je skvělá a zná ji spousta lidí). Někde jsem se dočetl, že za jejím koncem stojí váš „stmelovací“ výlet do Indie, což je trochu paradoxní. Jak to bylo?

Viktor: Vidíš! Ta má zmínka o „prvním výletu“ do Indie je spojena přesně s tímto obdobím. Jsem za tu zkušenost moc rád. Byla to kapela, která měla co říct, právě díky své skvělé energii a myšlence! Mimochodem, zpěvačka Marka Rybin byla mou kolegyní v souboru Rockopery v jejím počátku v roce 2006, kde zpívala právě výše zmíněnou postavu Antigony! Nevím, co je na tom paradoxního. GM ztratila zpěvačku, ale ne leadery – Míšu Moravcovou (Cortéz) a Katku Pelíškovou (Santa Morela). Ty mě oslovily ke spolupráci, jelikož tu v té době pro ně nebyla žádná adekvátní náhrada na post zpěvačky. Slovo dalo slovo a otevřelo se naše společné dvouroční hudební spojení, které nenabylo toho očekávaného smyslu pro nás zúčastněné, tudíž holky daly Gaiu spát. Mesiah ale vnímá a kdo ví, jestli ho někdo nebo něco nevzbudí… podle mě je to jen otázka času! „Blueberry day“ byla jednou z těch věcí, kterou jsme tehdy společně neoživovali. Věnovali jsme se, z původního repertoáru, jen songům jako např. „Black Bridge“, kterej miluju!

Jindřich: Paradoxní na tom je, že to byl výlet „stmelovací“ a místo stmelení došlo k rozpadu. Každopádně znovuprobuzení projektu Gaia Mesiah si nejspíš přeje hodně lidí…

Viktor: Inu, některý energie prostě nestmelíš. Když se neprolnou samovolně, tak násilím to určitě nepůjde líp, ač „pro dobro věci“.

Jindřich: ROOTS je časopis o rostlinách, pěstování a také o alternativním životním stylu. Z vaší cesty do Indie bych řekl, že k duchovním záležitostem (a tím k onomu alternativnímu životu) máš celkem blízko. Je to tak?

  • blank

  • blank

Viktor: To jo, dá se říct, že jsem alternativně žijící tvor. 🙂

Jindřich: Počkej, to jsi vzal hodně zkrátka… Asi nemáš na mysli asketický život v jeskyni a stravu v podobě kořínků…

Viktor: 🙂 Nene, to ne! Asketa fakt nejsem… Z jeskyně jsem utek a od kořínků už jsem taky upustil. 😀

Jindřich: Kapel máš ve svém životopise spoustu. Proč žádná z nich nezískala tu opravdovou hvězdnou slávu?

Viktor: 😀 Asi nebyla ta správná konstelace? Nebo žádná z mých kapel neměla dostatečnou, a tolik potřebnou, trpělivost a podporu. To s mou kapelou WAW letos slavíme 20. výročí a hodláme být hodně vidět a především slyšet! 🙂

blank

Jindřich: V jednom rozhovoru jsem se dočetl, že píšeš texty i na zakázku. Je to spíš práce pro peníze, nebo i zábava?

Viktor: Ano, to je pravda, už mnoho let. Hele, já jsem člověk, úměrně svýmu věku si vybírající s kým a proč bude spolupracovat, a hlavním kritériem pro rozhodování se je lidská stránka a s ní související možná napojení na umělecké vlně, můžu-li to tak říct. Zábava? Jak se to vezme, záleží na žánru, ale obohacující je to vždycky. A věřím, že oboustranně.

Jindřich: Ty jsi dělal i hudbu k filmům, třeba k dnes už kultovním Snowboarďákům a filmu Ro(c)k Podvraťáků. Je to hodně odlišné od hudby s kapelami?

Viktor: Hudbu k těmhle filmům, o kterých mluvíš, dělal skvělej tým kolem Mirka Chyšky a Štěpána Smetáčka, mejch letitejch kámošů. Bylo to skvělý období. Taky tak nějak zvláštně průkopnický, pro mnoho z nás, a v rámci našich hudebních směrů a profesí. A taky obohacující, samozřejmě.

Jindřich: Nechystáš se v nějakém filmu si zahrát?

blank

Viktor: Mám tu touhu, která se mi, dost možná, naplní už letos. Natáčet v se má v květnu a v červnu. Jeho název? „WOLF CREEK“. O čem bude? To prozradí až připravovaný snímek samotný.

Jindřich: Nenaťukneš aspoň malinko?

Viktor: Ne, zatím fakt ne, pardon. Zvykl jsem si, že žijeme v místě, kde se dobrý nápady dost často buď kradou, nebo trestaj. Ale milujem to tu i přesto, že jo? 🙂 …jen musíme bejt obezřetnější v načasování novejch věcí. 😉

Jindřich: Jaké jsou tvé hudební plány do budoucna?

Viktor: Jak jsem už říkal… Letošek je především ve znamení dvaceti let kapely „VIKTOR DYK & WAW“! Takže křtíme 5. 5. v pražském Lucerna Music Baru album s názvem „TESTOVÁNO NA LIDECH“, protože je to pravda! Děláme na klipu k jedné z věcí a chystáme pár letních festivalových koncertů!

Objevíme se, mimochodem (a stejně jako loni), 30. 7. v Nové Roli na ROCK IN ROLLu! Všechny čtenáře zvu tam i tam i tam (myšleno k nám do  Rockopery Praha)! 🙂 Dělám, krom zmíněné hudební produkce s Jirkou, na jednom dalším zajímavém projektu, ale nechci o tom mluvit, dokud to nespatří světlo světa. Už jsem, po těch letech, dost pověrčivej. Pak rád – samozřejmě. 🙂

Jindřich: Tak to se hodně těším. Nějaký vzkaz pro čtenáře ROOTS?

Viktor: „Kořeny“ máme všichni, tak nezapomínejme na to, odkud vyvěrají a snažme se je opečovávat a vážit si jich. U nás, v Čechách, je to  – mám pocit – zvláštní disciplína v zapomínání na věci, který se staly nejpozději včera. Buďme rádi, že tu jsme a užívejme každýho okamžiku v symbióze s naším okolím, ne na jeho úkor.

Mějte se bezvadně!

blank