Obezita se stává hlavním zdravotním problémem populace. Deprese a jiné mentální stavy lze úzce spojovat se špatnými stravovacími návyky. I když všichni víme, že když se půjdeme nadlábnout do nejbližšího řetězce, nutriční hodnota takového jídla je asi tak stejná, jako když – jak to bylo v tom fóru? – „lepší sežrat hračku, co je u happy meal, než jídlo samotné“. A přesto tam jdeme. Ale co když to je o tom, že tam vzadu v hlavě nás „něco“ nutí se těmi blafy nacpat a ukojit tu touhu.

Přežití naší současné, na tržní ekonomice založené společnosti je jednoduše závislé na konzumním způsobu života. Rozjetý vlak řítící se příšernou rychlostí po dráze trvalé neudržitelnosti. Všude přítomný marketing je pohonnou hmotou tohoto kolosu, který nás doslova nutí pořád něco kupovat, konzumovat a hlavně pojídat. A stále zrychlujeme – ve všech oblastech našeho každodenního bytí. S tímto tempem rostou požadavky a nároky moderního (civilizovaného?) života na jedince, které jsou následovány stresem či úbytkem času. V zaměstnání, ve volném čase, v podnikání, při studiu. Všude tam paradoxně máme méně a méně času. Čili se jej snažíme získat například návštěvou rychlého občerstvení – více známého pod dnes již mezinárodním termínem fast-food.

Junk-food

Výhodu u nich lze shledat pouze v rychlosti přípravy. Kdekdo by si myslel, že jde především o službu zákazníkům. Do jisté míry ano. Nicméně prioritou řetězců je spíše prodat co nejvíce za co nejkratší dobu. Rychlost přípravy je pouhým a jediným benefitem pro zákazníka. Protože, až na vzácné výjimky, nehledejme na fast-foodu něco zdravého. Výstižnější název pro drtivou většinu takových pokrmů je proto termín junk-food (což je doslova přeložitelné jako odpadní jídlo, pozn. red.).  A takové pokrmy odpadem opravdu jsou, jelikož je jejich nutriční hodnota velmi tristní. Dá se na nich také velmi lehce vypěstovat stejná závislost jako na ilegálních drogách. Především pak s rapidně přibývající tělesnou váhou se z té pomyslné spirály dostává jen velmi těžko.

Spirálový efekt

Ruku na srdce, ono to chutná výborně. Všechny řetězce se předhánějí v lepších chutích, vůních, barvách (a kdo ví v čem ještě) a, jak bylo naznačeno v úvodu, vše na nás chrlí ve velmi líbivých reklamách. A nemusíme zůstat pouze u rychlého občerstvení. Discountové i mainstreamové supermarkety mají svůj marketing postavený na podobných (průmyslově zpracovaných) produktech – „časospořičech“, jak já je s oblibou nazývám. Lidé se tak tendenčně častěji stravují ve fast-foodech, či preferují předpřipravené polotovary ze supermarketů pro jejich chuť a hlavně tu úsporu času, než aby se najedli čerstvě připraveného pokrmu.

Paradoxně si ale svůj čas takto krátí. Protože pokud se stravujeme více méně pouze jídlem nízké kvality, naše tělo začne vysílat varovné signály, jako jsou nárůst tělesné váhy, špatný spánek či častá únava. Většinou vše dohromady v různých variacích a kombinacích. Tyto následky jsou častým spouštěcím mechanismem dalších, velmi nepříjemných převážně mentálních stavů: pocity vyhoření, neúcta k sobě samotnému, depresivní stavy, někdy až pohrdání vlastní existencí. V extrémních případech to může dojít k sebepoškozujícím činům. V tom lepším případě lékař upozorní na stravovací návyky a poradí radikální změnu diety, respektive životního stylu. A v tom horším doporučí nebo eventuálně předepíše psychofarmaka a nechává vše při starém. Jistá cesta do pekel.

Droga jako droga

Bohužel je pro spoustu jedinců kolikrát nesmírně těžké se na cestu restartu vůbec vydat natož se na ní udržet. Mnoho z nich to velmi často vzdává a sklouzne zpět do „vyjetých kolejí“. Chybí tam ta vůle. Je opravdu tak těžké se takové závislosti zbavit?

Dvě běžné složky v komerčních potravinách jsou cukr (v různých modifikacích) a pšeničná mouka. Tito dva se zdají být v popředí hlavních důvodů stojících za civilizačními chorobami západního světa. Dosavadní výzkumy se shodují na tom, že mohou způsobit chemické změny v mozku. Specificky se jedná o dopaminové a opiátové receptory. Odtud lze odpozorovat obdobu závislosti srovnatelné s tou na ilegálních drogách. Vědci se pokusili najít logické vysvětlení v této, řekněme, shodě. Proto pátrali v prehistorických časech, kdy se člověk živil převážně sběrem. A dostali se k zajímavé konkluzi. Evoluce nás s velkou pravděpodobností naučila, že vše, co chutná sladce, je bezpečné jíst. Čili zřejmě odtud se vyvinuly neurální mechanismy v našem mozku, které nás jaksi pokaždé odmění, kdykoliv sáhneme po něčem sladkém a zároveň nás podněcují to udělat znovu k dosažení té samé reakce. Nicméně evoluce nepředpokládala, že bychom někdy v budoucnu měli takovou hojnost cukru a cukr obsahující potravy, že by nám začala škodit.

Dr. Nicole Avena, výzkumnice v neurologii a expertka v nutriční oblasti, vedla tým vědců při studii [1] chování laboratorních krys. Během experimentu byl krysám denně omezen přístup k potravě na 12 hodin. Poté po prodlevě 4 hodin v jejich přirozené denní činnosti jim byl na 12 hodin umožněn přístup k cukrovému roztoku a klasické potravě. Výsledkem bylo, že se hlodavci hojně oddávali pití sladkého roztoku a to hlavně když byl jako první k dispozici. Asi po měsíci tohoto nepravidelného režimu krmení krysy začaly vykazovat zřejmé aktivity podobné narkomanii. To se dalo kategorizovat jako čiré flámování ve smyslu, kdy byly zaznamenány doslova záchvaty příjmu „sladké potravy“ k dosažení potlačení znaků úzkosti, depresivního chování a absťáku, když byl hlodavcům odejmut příjem cukru. Experiment potvrdil teorii, že kolísavý a nepřiměřený příjem cukrů může dosáhnout dopaminergního (týkající se dopaminu, jež je zodpovědný za přenášení vzruchů mezi neurony v mozku všech obratlovců, pozn. red.) parasympatického (parasympatický nervový systém je součástí autonomního systému sloužícího k řízení útrob, cév a některých dalších orgánů; Zvyšuje činnost trávicího ústrojí, vyvolává slinění, vylučování trávících šťáv, zvyšuje pohyblivost trávicí trubice, zpomaluje srdeční činnost, zužuje průdušky, způsobuje erekci atd., pozn. red.) a opiátového efektu, který je podobný u příjmu psycho stimulantů (jakým je například pervitin) či právě opiátů (např. heroin).

Jiná studie [2] provedená také na krysách popisuje, jak byl rozvoj obezity u hlodavců souvztažný se snižováním regulace dopaminových receptorů. Jinými slovy (česky) se prokázalo, že obezita je přímo spojena se vznikem progresivně se zhoršujícího syndromu narušené závislosti na odměně (více o tomto syndromu v rámečku, pozn. red.). Jde o podobné změny, jež byly dříve zaznamenány u člověka po požití kokainu či heroinu, které jsou považované za kritické spouštěče k přechodu z příležitostného na nucené užívání drog. V souladu s tímto tvrzením tým objevil podobné chování u obézních krys, kdežto u těch neobézních nikoliv. Tyto a další výsledky experimentu přivedly autory ke konkluzi, že právě již obézní lidé mají velmi pravděpodobně sníženou sensitivitu k takovýmto procesům v mozku, kterou se pak snaží kompenzovat nuceně neřízeným přejídáním se lahodných pokrmů.

Jak bylo zmíněno již výše, dieta západního typu je vedle cukru také velmi bohatá na pšenici. O té se ví, že když je při trávení rozložena enzymy, formuje čtyři typy opiových peptidů – A4, A5, B4 a B5 (peptidy jsou obecně organické látky obsahující aminokyseliny vázané tzv. peptidovou vazbou, -CO-NH-; Jsou převážně produkty metabolismu aminokyselin a bílkovin, pozn. red.). A věří se, že tyto látky jsou schopny překročit trávicí trakt do krve. Tou jsou transportovány k mozku, kde jsou schopny překonat hematoencefalickou bariéru (bariéra, která odděluje vnitřní prostředí mozku obratlovců od cévního systému v těle a umožňuje jen omezený transport látek mezi mozkovou tkání a krví, pozn. red.) a aktivně stimulovat opiové receptory. Stejně tak, jako látky, jako jsou například heroin, opium, ale i tělem vytvářené endorfiny, které mozek vylučuje při a po nějaké příjemné aktivitě. Čili s velkou pravděpodobností je v nás vyvolávána závislost i na pšeničných produktech.  

Glutamáty

A aby toho nebylo málo, výrobci si naší závislost pojišťují intenzifikátory chutí. Tohle opravdu existuje? Drtivá většina průmyslově zpracovaného jídla obsahuje L-glutamát sodný monohydrát (anglicky monosodium glutamate – MSG). Je to krystalická forma sodné soli kyseliny L-glutamové, jedné z přirozených aminokyselin obsažených v živých organismech. Tento bezbarvý krystalický prášek bez vůně s mírnou masovou chutí plní funkci silného „zesilovače“ chutí. Obecně můžeme hovořit o podobných mechanismech, které byly popsány výše. Když jídlo chutná tak dobře, v mozku se aktivují centra rozkoše a výsledkem je ten samý efekt relativně silné závislosti. A to je to, co je potřeba k  zvýšení prodeje. Na obalech potravin se glutamát sodný skrývá pod značkou E621. Případně lze nalézt i jeho bratrance, jako jsou draselný E622, vápenatý E623, amonný E624 a hořečnatý E625. Protože je výroba glutamátů velmi levná, mohou si výrobci dovolit vyrábět potraviny s mnohem menší kvalitou a kruh se uzavírá, spirála prohlubuje. Vše podstatné se tedy zjevně odehrává v našem mozku a je dost důležité si uvědomit a vědět, že z každého z nás náš západní styl udělal do jisté míry závisláky.

Zpomalme

Z vlastní zkušenosti vím, že je mnohem snadnější přestat kouřit, než se například vzdát cukru. Já osobně jsem milovníkem tvarohového dortíku, jež je více znám pod anglickým názvem „cheese cake“. Je velmi, velmi těžké si jej k té kávě neobjednat. V ten moment v mém mozku hraje chemický orchestr a já pravidelně vyhrávám, nebo bývám sladce poražen. Je to nekonečný boj! A naše okolí nám s tou dřinou vůbec nepomáhá. Kolik relativně zdravých rychlých občerstvení dokážete nalézt ve svém okolí či vaší ulici? Není jich mnoho, že? Jako ostrůvky oáz v pšeničné poušti připálených tuků oslazených mono a polysacharidy, kořeněných pesticidy a těly utrápených zvířat. Přeháním? Rozhlédněte se sami a zkuste počítat. Jen ty o přežití bojující ostrůvky. To je glutamátová masová produkce, na které nás prodejci potřebují mít chycené, na jejich junku. Jim rostou zisky, nám pupky a depky.

A tak spousta lidí (někdy z prosté nevědomosti a důvěřivosti) sedí v tom příšernou rychlostí se řítícím vlaku proti velmi, velmi tvrdé zdi. Ten náraz bude (nemusí však být) epický a bolestivý, který mohou s dost velkou pravděpodobností zažít už děti našich dětí, pokud nepřeřadíme. To samé v jiném slova smyslu čeká i naše tělo, jestli jej nebudeme řádně živit, hýčkat. Je to stejné, jako byste tankovali „špinavé palivo“ do vašeho auta. Jednoho dne vypoví službu palivový filtr nebo něco rupne v motoru. V tom horším případě přestane zcela fungovat. Pokud budeme činit opačně, nejenže tímto ulevíme spoustě dalších bytostí na Zemi (a jí samotné), uděláme laskavost i sami sobě. V angličtině existuje nádherné slovo „nourish“, kterému když se naučíte porozumět významově, pochopíte co naše tělo a Země potřebují především. Kvalita převažuje kvantitu. Zpomalme tedy, ukažme nám všem dobře známým řetězcům a supermarketů prostředníček nebo je nuťme ke změně. Vybírejme si, co je pro naše zdraví důležité a užijme si ten (zdánlivě) prostý moment u kvalitního kusu žvance. Přeji Vám dobrou chuť!

Námět a zdroje:

https://naturalsociety.com/science-confirms-junk-food-is-addictive-like-drugs/

[1] Avena, Nicole M., Pedro Rada, and Bartley G. Hoebel. “Evidence for Sugar Addiction: Behavioral and Neurochemical Effects of Intermittent, Excessive Sugar Intake.” Neuroscience and biobehavioral reviews 32.1 (2008): 20–39. PMC. Web. 4 Apr. 2017.

[2] Johnson, Paul M., and Paul J. Kenny. “Addiction-like Reward Dysfunction and Compulsive Eating in Obese Rats: Role for Dopamine D2 Receptors.” Nature neuroscience 13.5 (2010): 635–641. PMC. Web. 4 Apr. 2017.

<<následující text do samostatné tabulky/rámečku>>

Syndrom narušené závislosti na odměně (anglicky Reward Deficiency Syndrome – RDS) se dá obecně definovat jako porucha chování způsobená chemickou nerovnováhou, která narušuje mezibuněčné předávání signálů v mozku právě při „procesu odměny“. Velmi často vyústí v pocity úzkosti, hněvu či lačnění po něčem, co může tyto negativní emoce zmírnit.